Archiv pro rubriku: Jak, Co a Proč?

Krutomýval: Jak těžký je život kinofila?

1. Asi zde nikoho nepřekvapí prohlášení, že sledování filmů patří mezí mé koníčky. Dokonce je to možná ten koníček, kterému se věnuji ve svém volném čase nejvíc. A již víc než deset let je pro mne nutností vidět každý nový film, který vyjde do klasické distribuce, ve státě, kde zrovna žiju.

2. A jelikož posledních cca 6 let žiju v USA, tak mám výhodu před českým divákem jak ve formě času  (velkou většinu filmu vidím o něco dřív), tak v podobě rejstříku toho, co jde v New Yorku do kin. A protože odmítám se dívat na filmy určené do kin doma (jde-li o to „poprvé“) tak každý týden do kina vyrazím tak 3x. Možná i díky tomu pak mám tu vyšší  úspěšnost když dojde na sázení na Oskary? Přecijen všechny ty filmy znám a celou sezónu sleduji jejich recenze a výsledky. Pokračování textu

Krutomýval: Jak být režisérem a nezbláznit se (3)

1. Už si pomalu začínám zvykat na to, že si mne (noví) lidé nespojují s právem ale režií. Dneska při natáčení podcastu mi zvukař dokonce gratuloval k přestupu z práva do „kultury„.  Byl to zajímavý moment.  Otázkou je, zda mi je skutečně k čemu gratulovat.

2. Ale možná že jo. Protože oplývám úplně jinou energií a životním rozpoložením, než během dnů kdy mojí náplní bylo přisluhovat zlu. Dokonce zažívám nebývale intenzivní záchvaty produktivity. Za posledních několik týdnů se mi tak povedlo postoupit s několika zakázkama. Které možná někam povedou, možná ne, to rozhodne čas (a producenti), ale rozhodující je, že se tvoří něco podle vlastní fantazie, věc se dotvoří, a pak je na světe. Ale asi největší radost za poslední dobu mi udělala nabídka na vystupování „doma“ (v NYC) na akci, kterou považuju za docela prestižní, a na kterou mne doporučila osoba, která mne viděla někde vystupovat. To potěší. Pokračování textu

Krutomýval: Jak být ošetřovatelem a nezbláznit se (3)

1. Ani nevím, kde začít. Možná tím, že poděkuji Alláhovi za to, že existuje Eminem, jehož hudba mi pomáhá přežít, bez toho, že by se z chaloupky v malé Jihočeské vesničce staly zničehonic jatka jako v hotelu v Las Vegas. Minimálně prozatím.

2. Vůbec nechápu, jak může být někdo schopen trvale pečovat… o cokoliv. Lidi, zvířata, kytky. Všechno to se na mne navalilo, a přiznávám že sou momenty, kdy mám chuť vypustit psy, nařídit jim pochcat všechny kytky,  pak rozkopat ty pochcané květináče, a následně utéct s křikem do blízkých lesů. Pokračování textu

Krutomýval: Jak být ošetřovatelem a nezbláznit se (2)

1. Můj život není jednoduchý. Ovšem, čí je, ptám se. Ale můj život kdysi býval jednoduchý, mi přijde. Otravní klienti, ulhaní obvinění a neposedné sekretářky jsou, jak se ukazuje, nic proti jednomu ufrfňanému pacientovi s tříštivou zlomeninou ramene.

2. To byste nevěřili, na co všechno člověk potřebuje OBĚ ruce! Tak třeba: na otevření zubní pasty. Na nandání pasty na kartáček. Na nandání ponožek. Na otevření jogurtu. Na odšroubování víčka z lahve vody. Na zapnutí kalhot. A ten seznam může pokračovat donekonečna. Pokračování textu

Krutomýval: jak být ošetřovatelem a nezbláznit se?

1. Před cca týdnem se,  jak mí pozornější čtenáři již vědí, můj rodič rozhodl spáchat útok na mojí mentální integritu skokem pod auto a způsobením si několikanásobné roztříštěné (či kýho výra) zlomeniny ramene, kterážto se ukázala být tak komplikovaná, že ho lékaři navrhují celé vyměnit. To rameno. Nikoliv rodiče.

2. Do čehož se rodičovi nechce, a po dnešní konzultaci s třema dalšíma doktorama se odborné konsílium usneslo, že se do toho nechce, kvůli různým kontraindikacím, ani doktorům. To je dobrá i špatná zpráva. Pokračování textu

Krutomýval: Jak být režisérem a nezbláznit se 2

1. Dnešek se zapíše do mého deníku jako obzvláště náročný den. Den, na který bylo domluveno natáčení nového soutěžního klipu. A protože sem zjevně člověk typu „Améba Nepoučitelná„, tak mi v něm zas hrály děti. A aby toho nebylo málo, jedno z nich bylo neslyšící (neříká se hluché, jak mi bylo dnes řečeno tlumočníkem znakového jazyka). Jo ano, bylo potřeba aby na place byl tedy ještě tlumočník znakového jazyka.

Pokračování textu

Krutomýval: jak nebýt originální

1. Nedalo mi to. Další soutěž. Tentokrát se nás tam přihlásilo několikset – což je docela dobré (malé) číslo. A šlo o to vymyslet nejoriginálnější námět na seriál pro velkou známou televizi. Ze zadaného oboru. Například: školství. Vymyslete zajímavý a originální seriál z oboru školství a představte nám hlavní postavy a co se tam bude dít a proč je to pro diváka zajímavé.

2. Konkrétní požadavek byl na to, aby námět byl co nejvíce originální, nečekaný a unikátní. Bezva, to je přímo něco pro mě! Mi tak, díky mé vrozené skromnosti, přišlo. Pokračování textu

Krutomýval: Jak se žije v Brooklynu 2

1. Od 1.7. bydlím v Brooklynu, v „umělecké“ (rozuměj „plné podivných existencí, hipsterů a zjevně i kriminálníků) čtvrti Bed-Stuy. Volba na právě tuto lokalitu padla na základě několika doporučení kolegů filmařů a scénáristů, faktu, že si zdejší nájemné mohu dovolit, a toho, že to mám blízko jak na letiště, tak na Manhattan.

2. Plus se mi Brooklyn líbí na pohled. I když ještě pořád mi není úplně jasné proč je „brownstone“ takový pojem. Barák z nějakého pískovce či co. Nechápu proč je to jako úchvatné, ale v jednom takovém bydlím, a každý se mě na to ptá, a pak vypadá, že ho to ohromuje nebo mi dokonce závidí, že bydlim v „browstonu„. V kterém není ani centrální klimatizace ani pračka a sušička a PŘESTO lidi maj pocit že to je super. Mrkev v zimě, sáňky v létě. Pokračování textu