1. Barte,  synu,  minulý týden nebo kdy sem takhle seděl v Madison Square Garden a koukal na docela povedený zápas NBA (kluci z Detroitu to měli fakt těžký, zvlášť když Knicks se pyšní  od července Bargnanim),  měl sem před sebou rodinku hispánců, co mě neuvěřitelně obtěžovala tím, že s sebou na zápas vzala řvoucího kojence. Pokračování textu Krutomýval: Milý Synátore (IV) →

1.  Milý Synátore, (není čas ti začít říkat křestním jménem? Zamyslím se nad tím. Máš štěstí že tě tvá manipulátorská matka tak pěkně pojmenovala. Věděla, že si mě tím možná trochu nakloní, koneckonců Bart Simpson byl vždy můj oblíbenec), dnes ti píšu proto, že tě chci upozornit na jednu fakt zásadní věc. A tou je dilema na téma: odpor k práci vs. odměna za práci. Pokračování textu Krutomýval: Milý Synátore (III) →

1. Milý Synátore, ještě je nutné si vysvětlit pár následujících věcí.

2. Asi tvé matce nemůžu mít za zlé, že se snaží ve mě vzbudit nějaké falešné city  tím, že mě dvakrát až třikrát denně (zřejmě podle fáze menstruačního cyklu?) otravuje nevyžádanejma zprávama o tobě a nedejbože nějakým obrázkem znázorňujícím podivného tvora, ne nepodobného krtkokryse. Pokračování textu Krutomýval: Milý Synátore (II) →

1. Milý Synátore. Tento dopis asi otevíráš dne 17.12. 2031, kdys dovršil osmnácti let, nicméně možná tyhle řádky čteš dříve, nebo později. Protože  je zjevné (i vzhledem k tomu že si vůbec na světě), že nedokážu odhadovat budoucnost, pamatuj že píšu věci tak, jak se mají ke dnešnímu dni. Pokračování textu Krutomýval: Milý Synátore (I) →