Archiv pro rubriku: Mýval režisérem

Krutomýval: jak si namluvit producenta?

1. Omlouvám se za nezvykle dlouhé prodlevy, ale můj nový život neprávníka je plný nových neprávnických a tímpádem extrémně náročných zážitků. Například mne příští týden čeká rozhovor s novinářkou. Z celostátního deníku! Která si s sebou bere i fotografa. To abych si na to najala maskérku, kostymérku, tlupu oděvních inženýrů, fitnes trenéra,  tým plastických chirurgů a tiskového mluvčího.   Ale do pondělí daleko.  To počká.

2. Jsem totiž opět na návštěvě v ČR a momentálně se smažím v Jižních Čechách s výhledem na bazén s příliš horkou vodou. Po víkendu pokračuji v Praze v natáčení svého seriálu, a ač mne to nesmírně baví, často u toho myslím na Churchilla. Všem přeživším holokaustu a jejích příbuzným a pozůstalým se tímto omlouvám, ale je to tak. This is war. Pokračování textu

Krutomýval: jak být filmovým kritikem a režisérem zároveň? A je to vůbec dobrý nápad?

1. Vzhůru k novým výškám, nebo vstříct novým pádům, rozhodně hlavně kupředu. Pro dnešek dokonce i přidávám mluvené slovo, což, jak asi víte, je pro tento web ode mne zcela nový formát. Ale je to jen pár minut, tak snad to statečný čtenář unese. Pokračování textu

Krutomýval: Jak být režisérem a nezbláznit se (5)

1. Musím říct, že být režisérem a nezbláznit se je náročné. Nejsem si jistá, jestli se mi stále ještě daří být v té nezblázněné fázi. Ale snažím se.

2. Mí hodní zdejší spolupracovníci ze štábu mne na střídačku  dopředu připravují na to „co všechno se posere“ nebo „nepůjde dle plánu“. Chápu to tak, že je to jejich forma snižování mého očekávání (Oskara, fantastického výsledku, celosvětové slávy a miliónů), ale fakt je, že z USA na takový přístup nejsem zvyklá. Pokračování textu

Krutomýval: Jak být režisérem a nezbláznit se (4)

1. Co s tou všechnou ženskou krásou? Ví ty ženy o tom, jak jsou pěkné? Velká část asi ano, soudím z typu výrazu a stylu fotografie. Některé ale ne. Ať tak nebo tak, po vyhlášení posledního castingu na roli normálně vypadající vysokoškolačky střední postavy se nám přihlásilo ke stovce modelek.

2. Drtivá většina z nich je podstatně hubenější, než role vyžaduje. A po nikom nebudu chtít, aby kvůli roli tloustl. Takže velká část z nich se vyřadila sama tím, že mají postavu modelky nebo jsou velmi podobné tradičním modelkám. Zbytek sice není většinou ani té střední postavy, ale aspoň to není tak daleko od mé představy. Pokračování textu

Krutomýval: Jak být režisérem a nezbláznit se (3)

1. Opět mne potkala situace, ve které musím volit mezi nějakou svou „profesní integritou“ a „zakázkou od klienta„. Minule toto dilema vyvstalo při psaní vtipů na míru různým politikům a jiným osobnostem, kde mi na mysl párkrát přišlo, jestli už nepíšu odpad, nebo  něco „lidsky za hranou“ a nestává-li se ze mě vlastně takto akorát jiný druh hyeny.

2. Nyní řeším to, zda vzít zakázku na natočení reklamy na zboží, které mne neoslovuje. Což by takový problém nebyl, protože to není nic co se mi vyloženě příčí, natož nějaká faleš, jen to nespadá mezi produkty, které by mi byly nějak blízké. Horší je, že klient chce ztvárnění, které považji za vrchol kýče, neoriginality až trapnosti ve smyslu „to už tady bylo tisíckrát“. Pokračování textu

Krutomýval: Jak být režisérem a nezbláznit se (3)

1. Už si pomalu začínám zvykat na to, že si mne (noví) lidé nespojují s právem ale režií. Dneska při natáčení podcastu mi zvukař dokonce gratuloval k přestupu z práva do „kultury„.  Byl to zajímavý moment.  Otázkou je, zda mi je skutečně k čemu gratulovat.

2. Ale možná že jo. Protože oplývám úplně jinou energií a životním rozpoložením, než během dnů kdy mojí náplní bylo přisluhovat zlu. Dokonce zažívám nebývale intenzivní záchvaty produktivity. Za posledních několik týdnů se mi tak povedlo postoupit s několika zakázkama. Které možná někam povedou, možná ne, to rozhodne čas (a producenti), ale rozhodující je, že se tvoří něco podle vlastní fantazie, věc se dotvoří, a pak je na světe. Ale asi největší radost za poslední dobu mi udělala nabídka na vystupování „doma“ (v NYC) na akci, kterou považuju za docela prestižní, a na kterou mne doporučila osoba, která mne viděla někde vystupovat. To potěší. Pokračování textu