Archiv pro měsíc: Únor 2014

Krutomýval: miluju tě, má lásko…

1. Je to tak. Moje pocity se nedají vyjádřit jinak, než tímhle patetickým výkřikem: miluju tě! A nejlépe několikrát a nahlas zopakovaným.

2. Že to je láska sem pochopil dnes. Tedy právě teď. V šest ráno. Byl sem totiž hrozně šťastný. Tak nějak podobně jako na koksu, ale přitom  mimořádně střízliv. Pokračování textu

Krutomýval: sliby se mají plnit. Možná.

1. Komu eště slouží paměť, vybaví si, že sem před nějakou dobu byl ohromen novou slečnou, kterou sem ve svém životě potkal.  Ano, mluvíme o Zlatomušce.

2. Dívka, co mi nakonec sice podlehla, protože já přeci vím, jak na ženy, a to i na ty, co sou zadané a tváří se nepřístupně, ale stálo mě to tenkrát dost úsilí. Pokračování textu

Krutomýval: Milý Synátore (V)

1. Milý Synátore, dnes píšu tenhle dopis  v důsledku toho, jak sem prožil minulý víkend.

2. Asi se teď naprázdno v duchu ptáš: „No jak teda?“. Hned ti to, drahý Bárte,  povyprávím. A kroť tu svojí netrpělivost. I když, to máš taky po mě, že si neumíš na nic počkat a všechno chceš mít hned a prostě neznáš ničeho míru.

3. A tím už se dostávám k tomu, co tě možná zajímá: jak sem prožil ten víkend, který mi byl inspirací k tomuhle dopisu.

4. Nuže tedy,  dá se to říct vlastně dost jednoduše: strávil sem ten víkend v posteli, obklopený svou hlubokou depresí, se kterou sem ani už nebojoval, neboť sem ten boj prohrál někdy v pátek ve čtyři ráno, když mi přišlo jako dobrý nápad dávat si tu jedenáctou čáru koksu za noc.

5. Barte, když já tě tu tak šikovně navádím drogy brát, nesmím zapomenout na to, přidat ti pár rad ohledně toho jaké, nebo jak je nebrat, do té doby, než se budeš oficiálně a upřímně chtít zabít. Pokračování textu