Archiv pro měsíc: Listopad 2017

Krutomýval: Jak být režisérem a nezbláznit se (3)

1. Opět mne potkala situace, ve které musím volit mezi nějakou svou „profesní integritou“ a „zakázkou od klienta„. Minule toto dilema vyvstalo při psaní vtipů na míru různým politikům a jiným osobnostem, kde mi na mysl párkrát přišlo, jestli už nepíšu odpad, nebo  něco „lidsky za hranou“ a nestává-li se ze mě vlastně takto akorát jiný druh hyeny.

2. Nyní řeším to, zda vzít zakázku na natočení reklamy na zboží, které mne neoslovuje. Což by takový problém nebyl, protože to není nic co se mi vyloženě příčí, natož nějaká faleš, jen to nespadá mezi produkty, které by mi byly nějak blízké. Horší je, že klient chce ztvárnění, které považji za vrchol kýče, neoriginality až trapnosti ve smyslu „to už tady bylo tisíckrát“. Pokračování textu Krutomýval: Jak být režisérem a nezbláznit se (3)

Krutomýval: Jak se stát zubařem 2

1. I přišel zase v  mém životě moment, kdy potřebuji zubaře. A jako na potvoru zrovna opět nejsem ve své rodné zemi. Naštěstí tedy zrovna nejsem ani v předraženém USA, kde se zubařům platí provorzenýma synama, nebo kryptonitem. Ale jsem v Thajsku, uprostřed nějakého zeleného ničeho, kde se mi nechce jen tak k nějakému místnímu felčarovi.

2. Živě mám totiž v paměti historku z před pár týdny, kdy mi tu místní pracovnice líčila osud jejich nebohého zahradníka. Ten lezl na strom, aby tam něco udělal. Z toho stromu spadl, a velmi nepěkně si zlomil nohu. Jako že mu koukala kost ven či co. I zkusil se z toho vyspat (logické). Druhý den noha byla fialová a několikanásobně velká než když uléhal, tak se rozhodl jít k doktorovi. Pokračování textu Krutomýval: Jak se stát zubařem 2

Krutomýval: Jak těžký je život kinofila?

1. Asi zde nikoho nepřekvapí prohlášení, že sledování filmů patří mezí mé koníčky. Dokonce je to možná ten koníček, kterému se věnuji ve svém volném čase nejvíc. A již víc než deset let je pro mne nutností vidět každý nový film, který vyjde do klasické distribuce, ve státě, kde zrovna žiju.

2. A jelikož posledních cca 6 let žiju v USA, tak mám výhodu před českým divákem jak ve formě času  (velkou většinu filmu vidím o něco dřív), tak v podobě rejstříku toho, co jde v New Yorku do kin. A protože odmítám se dívat na filmy určené do kin doma (jde-li o to „poprvé“) tak každý týden do kina vyrazím tak 3x. Možná i díky tomu pak mám tu vyšší  úspěšnost když dojde na sázení na Oskary? Přecijen všechny ty filmy znám a celou sezónu sleduji jejich recenze a výsledky. Pokračování textu Krutomýval: Jak těžký je život kinofila?

Krutomýval: myslím, že je na čase…

1. Byla jsem požádána, abych pro jeden časopis napsala úvahu na téma kauzy Harveyho Weinsteina. Ta se v posledních týdnech tak grandiózně rozbujela, že nyní zasahuje cca polovinu Hollywoodu a postupně také spoustu lidí i mimo showbyznys a Ameriku. A jak tak nad tím přemýšlím, docházím k tomu, že člověk aby snad byl rád, že není slavný / mocný / bohatý / cokoliv zajímavého. Může tak lépe spát. Bez obav, že se probudí a v emailové schránce najde tucty dotazů od novinářů na to, jak mohl před těmi 10, 15, 20, 30 lety spáchat x/y/x²/x. Pokračování textu Krutomýval: myslím, že je na čase…