Archiv pro měsíc: Duben 2018

Krutomýval: Jak být režisérem a nezbláznit se (5)

1. Musím říct, že být režisérem a nezbláznit se je náročné. Nejsem si jistá, jestli se mi stále ještě daří být v té nezblázněné fázi. Ale snažím se.

2. Mí hodní zdejší spolupracovníci ze štábu mne na střídačku  dopředu připravují na to „co všechno se posere“ nebo „nepůjde dle plánu“. Chápu to tak, že je to jejich forma snižování mého očekávání (Oskara, fantastického výsledku, celosvětové slávy a miliónů), ale fakt je, že z USA na takový přístup nejsem zvyklá. Pokračování textu

Krutomýval: jak na ní v roce 2018?

1. Stavil sem se za kolegy v bývalé práci. Zašli sme na oběd. Během něho mi vyprávěli smutné zkazky ze života právníků ve velké korporaci. Kterým sem se již mohl jen zasmát, neboť mě, muže na svobodě, se už netýkají. Sem si teda myslel během první čtvrhodinky a druhého Mojita u oběda.  Pak přišla Ona. Nová kolegyně. Novicka. Vysoko posazené lícní kosti, modré oči, štíhlé nohy a upnutý svetřík odhalující pečlivě vybranou podprsenku. Donesla Paulovi nějaké šanony a že zase půjde.

2. Tomu sem samozřejmě musel zabránit. Jako pravý gentleman sem tedy obratně ukradl židli od vedlejšího stolu a nabídl jí posezení vedle sebe. A že jí rád objednám také jedno Mojito. Nebo dvě, mrknul sem na ní. Sedla si, ale prý že alkohol nepije.  Řekl sem že to ničemu nevadí, že já vypiju i její příděl, takže vesmír zůstane v rovnováze. Pokračování textu