1. Dopředu hlásím, že odpověď na otázku z nadpisu tohoto článku neznám, protože kdybych znal, tak ji sám využiju a nebudu si teď pročítat, kde mám v okolí svého bydliště nejbližší cvokhaus, kam bych se mohl jít okamžitě přihlásit.

2. Věci se mají totiž tak: poslední měsic sem tvrdě pracoval (ano, myslím ta slova vážně) na filmovém projektu, který sem chtěl přihlásit do místní soutěže o residenturu v jednom z nejlepším film-studií co NYC nabízí.

3. Protože mě ta soutěž hodně moc zajímala, fakt sem se snažil. V práci sem toho ve výsledku sice dělal ještě méně než obvykle, (a firmě trochu klesly akcie, ale zato snad moje nečinnost nemůže), ale nezdá se, že by to někomu vadilo.

4. Na projektu se mnou spolupracovalo tentokrát docela dost lidí. Poprvé sem měl i svého asistenta (sdílel sem ho teda s kameramanem, ale což), a „art designera“ a takové nesmysly. A cítil se jako „Pan Režisér“. Natáčeli sme v srdci Manhattanu, herci byli báječní, štáb se činil, a kazil jim to víceméně jen režisér svejma neznalostma oboru, plus orientací na výsledek co zcela odpovídá jeho vkusu a na to, že všichni ostatní se mají se svejma připomínkama jít vycpat.

5. Na postprodukci (střih a takové nesmysly) sem si najal člověka z ČR. Šikovnej maník, co mě nalákal vtipným videoklipem o hovně, který vyprodukoval, a který mi samozřejmě  hned padl do oka.  Výkaly já rád.

6. Záhy sem se ovšem naučil něco nového. Pro vás zcela zdarma – lekce číslo 357 o režii: režírovat střih na dálku,  je totální kokotina. Nutno říct, že mi to ten maník říkal už dopředu, ale já ve své rozšafné megalomanii měl pocit že „zvládnu vše„. Při asi 17té výměně materiálu, mi došlo, že pokud u toho nestojím, tak střihač nemá chudák šanci to nastříhat tak, jak já chci, i když mu pošlu sáhodlouhé instrukce. (Nebo možná právě proto?)

7. Tzn. přidělali sme si děsně práce tím, že sme furt něco museli předělávat a opravovat. Nakonec sme si sdíleli na dálku plochu a zkoušeli to teda upravovat spolu v realtime, ale samozřejmě i tam se vyskytla řada technických nebo logistických zádrhelů, takže před vyplozením finálního mástru sme na tom oba nechali dost krve, potu, a slz, a já navíc i dost spermatu (ano, pokud sem frustrovaný, zvyšuje se mi produkce testosteronu. Komu ne?) a dolarů.

8. To nejhorší mě ale čekalo včera v noci, kdy sem měl dostat video ve finální podobě, abych ho mohl uploadovat a link hodit do přihlášky, co se musela odevzdat.  A jelikož sem otrokář s obludnejma nárokama na všechny co pro mě pracují, chudáka střihače sem poslední týden fakt dřel z kůže. Běžně dělal do 4 do rána pro mě, s tím že v 8 nastupoval na druhou vlastní šichtu pro někoho jiného.

9. Výsledek? Včera v jednu ráno svého času už fakt chcípal. Protože nám to oběma bylo jasný, byli sme domluvený, že mu ve dvě (kdy se video mělo dorendrovat) zavolám, probudím ho, on mi to pošle, a upadne zpět do kómatu, při kterém se mu bude zdát o tom, že mimo zprávy že sem mu právě odeslal tučný dolarový šek o mě už nikdy neuslyší.

10. Všechno by to báječně bývalo klaplo, kdyby si ten blb nedal do nabíječky místo telefonu elektronickou cigaretu, na kterou sem se mu ve dvě ráno (surprise surprise) nemohl dovolat. A když sem vytočil jeho číslo (na vybitý telefon, nikoliv nabitou cigaretu)  pouze se tam znuděně hlásilo, že uživatel není dostupný. Mno. Hezký první máj všem. Děte se někam pod strom líbat a uduste se okvětníma lístkama z třešní. Já mezitím budu vymejšlet koho uplatit, aby mi tu přihlášku -podanou dnes-  eště uznali. A hned pak nastupuju do své, již zamluvené, vypolstrované cely.