Krutomýval: kam vede spirála špatného svědomí?

1. Je pátek dopoledne. Otevřete email, kde se vás šéf ptá, jestli dneska budete v práci.

2. Napíšete mu, že dnes pracujete z domova, a přemůžete se napsat i „je potřeba abych se dovalil do kanclu?“ a začnete se modlit, aby nebylo, protože ste samozřejmě dnešek plánoval prolenošit v posteli, kině, a na ochutnávce lanýžů a ne smrdět v práci.

3. Šéf napíše že no problem, a dotáže se, jestli budete v kanclu v pondělí. To už se člověku se špatným svědomím mírně zhoupne žaludek, a do odpovědi mimo „ano, budu tam“ se přinutí eště nonšalantně vložit i dotaz „copak, děje se něco?“. A snaží se o to, aby to znělo co nejvíc „breezy“ a v pohodě, což znamená, že tu větu asi 17x přepisujete, a z původního normálně znějícího „copak, děje se něco“ se nakonec stane podivné „je zde něco, o čem bych měl vědět?“ což vám zpětně přijde jako ta debilnější varianta, samozřejmě, ale už ste jí odeslali.

4. Šéf se na dalších 5 hodin odmlčí. Což je nefér, protože vy víte, že ten člověk, stejně jako vy, nic nedělá, a měl hajzl mezi 3. a 4. jamkou na golfu určitě čas vám odepsat. Navíc, kurník, máme eště telefony, co to asi je, že se to nedá napsat, ani zatelefonovat?

5. Těch pět hodin vás zmučí. Už si nejste schopen užívat sladké polehávání v posteli, těšení se na lanýže, nebo si dát další anální číslo s nejnovější sounocležnicí. Špatné svědomí svědomitě hryže. Co když se provalilo, že během své pracovní doby hlavně bloguju, chatuju, sleduju porno, stříhám videa, píšu scénáře, vystupuju v rádiu, nebo dělám na zakázkách pro Křemílka, píšu kvízy na buzzfeedu, hraju s kamarádama pokr po síti, případně haraším co se dá a souložím sekretářky?

6. O pět a půl tragické hodiny později: śéf se konečně uráčí odpovědět. Že prý „žádná krize, promluvíme si v pondělí“. „Promluvíme si“ v člověku vzbudí eště horší pocity. Protože nikdy nikdo neřekl „we need to talk“ a pak nepřišel s něčím pozitivním. Umíte si snad představit, že by vám manželka řekla „potřebujeme si promluvit“ a pak dodala „miluju jak hážeš ponožky pod postel, místo do koše na prádlo, mohl bys to dělat častěji, sem z toho celá vlhká.“ nebo milenka „potřebujeme si promluvit“ doplnila o „nejsem těhotná, a napadlo mě, že na zítřek pozvu svojí sexy kamarádku, ty pozvi nějaký kámoše, a dáme si v posteli  gang bang se zaměřením na golden gate bridging?“ Ne! Nikdy.

7. Takže víkend v prdeli. Depka, sežvejkaný nehty, erekce v hajzlu. Nepohonil sem ani nad svým nejoblíbenějším trpasličím deep throat klipem. Koks mi nechutnal, lanýže začaly smrdět, barvy zešedly, ženský zvošklivěly a všechno mě sralo.

8. V neděli večer sem si připravil svůj nejvíc power-oblek, a 10x si před zrcadlem řekl „ať je to, co je to, je to na mě“, jak mi doporučil můj psychiatr, a řekl si, že pokud mě teda mají vyhodit, tak že aspoň se urychlí můj nástup na čistě uměleckou kariéru. Tzn. zvětší se konzumace alkoholu, drog, a následně konečně víc prozkoumám svou bisexualitu, jak to dobrý bůh umělců vždy zamýšlel, a třeba z toho vznikne nějaké veledílo.

9. Hlavně neodejít bez pořádného bengálu, sem si říkal. Během kterého z firmy strategickým vydíráním vytluču nějaké solidní odstupné. Ovšem v hlavě mi probíhaly i ty méně pozitivní scénáře o tom, že třeba IT končeně spustilo key logging, a tedy moje aktivita, zahrnující psaní nové stážistce na marketingu, ať si zítra do práce nebere podprsenku ani kalhotky, že se mi tak bude líp šukat na hajzlu, bude veřejně propraná a poslouží jako munice pro protistranu, v souboji o to, za jakých podmínek odejdu.

10. Ráno sem se tedy do práce ploužil sveřepě, ale sklesle. Šéf se naproti mě posadil, a začal něco vyprávět. Soustředil sem se abych neměl ruce zaťaté v pěst, a nevyhrkl příliš brzy „bez boje neodejdu, ty sráči„. Asi po třech minutách jeho monologu mi teprve došlo, že do mě hustí, jak mě firma miluje, a že chápou že potřebuju novou výzvu, a hledají mi novou roli, připravují novou nabídku a atraktivní balíček, a ať je hlavně neopouštím. Doprdele práce, kurva píča, a kvuli tomu sem celej víkend nežral lanýže a nesouložil? To si někdo vodskáče!!!

9 komentářů u „Krutomýval: kam vede spirála špatného svědomí?

  1. Kruťas ty beznadějně stárneš, když tě dokáže rozložit taková nepatrná větička:
    “ Promluvíme si v pondělí.“ Dovedeš si představit, jaké hrůzy budeš řešit za pár let? A těch podělanejch víkendů? Ještě, že máš svýho cvokaře…♥♥♥

    1. ano. zcela a naprosto beznadejne. za chvili se zacnu bat teenageru a toho ze se mi pri pristim opileckem zaskobrtnuti zlomi kycel. ale mam pocit ze nas to ceka vsechny.

  2. „golden gate bridging“? 😀 To je nějaká praktika? To mi osvětli, prosím!
    Tohle byl hodně dobrej článek, to čekání stálo za to 😉 Pobavila jsem se spoustou vtipností 😉

    1. A sexual position that looks like The Golden Gate bridge. 2 girls make out with eachother on their hands and knees while they each have a guy nail them doggy style also the guys interlock hands overhead for the better effect of a golden bridge.

  3. ..se tu smíchy popadám za břicho…a to jsem ještě v sobotu měla depku jak trám. hurááá, nemusím hledat psychiatra, Krutomýval úplně stačí…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *