1. Je mi blbě od žaludku. Chce se mi spát a zároveň někam utéct. Jakobych neměl možnost ovládat svoje tělo a ono samo se nebylo schopno rozhodnout, co bude dělat. Pravá půlka chce spát, levá chce odlézt po čtyřech někam daleko, tam se zvednout  a začít utíkat.

2. Mám? Nemám? Měl bych? Neměl bych?

3. Není to kardinální blbost? Proč pořád sabotuješ sám sebe ty kriple? Uhnil ti z toho fetu už dávno mozek?

4. Neposlouchám teď jen svůj strach? Pokud ano, který z nich to vlastně je?

5. A je to strach, nebo obezřetnost?  Vadilo by mi, kdyby to bylo v novinách, nebo se o tom dozvěděla babička, kdyby byla naživu? Nebo Bart? Řekl bych o tom Bartovi, kdybych s ním někdy mluvil?

6. Co se mnou bude? Skončím jako vyfetovaný, vyžraný, poloplešatý, zkrachovalý, vypitý zoufalec? Nebo něco horšího? A je něco horšího? Kriminál? Most? Budu se schopnej eště někdy podívat do zrcadla? Usnu? Budu se umět někomu představit, zvládnu říct pravdu?

7. Ještě je čas to změnit.

8. Nebuď srab. Nebuď srab, kurva, chlape, NEBUĎ takovej SRAB! Nebuď takovej zasranej malej srábek.

9. Poslouchej chvilku rozum. Děláš kraviny. Idiote. Si idiot.  Vždycky si byl, a vždycky budeš. Potvrzuješ to každým dnem. Nemá cenu předstírat, že to tak není. Všechno posereš, ty králi výmluv, průserů, útěků a slabosti.

10.  Zavři oči, za chvíli to bude over.