Krutomýval: The Big Short – lednový favorit ve vašich kinech

1.  Film o několika lidech co předvídali krach na hypotéčním trhu v USA v roce 2007 a rozhodli se se na tom pokusit vydělat je v Česku trochu nešťastně distribuovaný pod názvem „Sázka na nejistotu“ místo výstižnějšího „Sázka na krach“ nebo  aspoň „Spekulace s krachem„. Ale když už žijeme ve světě, kde se název filmu „A History of Violence“ přeloží a pustí do kin pod nesmyslným „Dějiny násilí„, místo správného „Násilná minulost“, nemůžeme darovanému titulu moc koukat do tlamy, buďme rádi za to co je.

2. Režišérem filmu je Adam McKay. Člověk, co světu dal Anchormana, nebo seriál Eastbound & Out, několik dílů Saturday Night Life a různě povedené komedie, které si povětšinou sám psal. The Big Short tak představuje jeho debut v oblasti dramatu a studio Paramount mu umožnilo ho režírovat až poté, co přislíbil, že udělá Anchormena dvojku, kterýmžto sequelem se přiřadil k hrstce šťastlivců, co se jim povedlo udržet u pokračování stejnou (ne-li dosáhnout na lepší) kvalitu.

3. Scénář je podle knihy z roku 2010, kterou napsal Michael Lewis, oceňovaný autor, známý asi nejvíce skrzevá svůj titul Moneyball, nebo Blind Side, oba také úspěšně adaptované na velké plátno. Scénář se knihy drží. Původně ho napsal Charles Randolph, bývalý univerzitní učitel filosofie, co se dal na psaní filmů asi před 20 lety, a přihrál nám filmy jako Interpretka či Život Davida Galea. Ale se žádným ze svých scénářů nedosáhl takového úspěchu, jako s The Big Short* (*slovo „short“ označuje investiční spekulaci na pokles hodnoty), který po něm přepsal bývalý stand-up komik a komediální režisér: Adam McKay.  Spolupráce údajně fungovala bez problémů, a Randolph otevřeně uznává, že to, co do scénáře přidal McKay bylo ku prospěchu věci, a že podat srozumitelně, záživně a vtipně film, jehož třetí akt má jako hlavní oblouk „a kurva, von ten derivát není zajištěná dluhová obligace ale syntetická dluhová obligace“ byl fakt oříšek, který by bez McKaye nezvládl. 

4. Hudbu k filmu dělal  Nicolas Brittel, co skládal či nahrával hudbu například k  12 Years a Slave nebo Whiplash, který také produkoval. Sám Brittel má zkušenost i jako trader, neboť tím si po škole nějakou dobou vydělával, zatímco po nocích psal hudbu ke krátkým filmůmm. V jednom rozhovoru uvádl, že mu i tím ta tématika byla blízká a podkreslit scény, jejichž atmosféru do jisté míry sám znal, mu tak přišlo trochu jednodušší.

5. Hlavní role obrželi velmi známí herci: Steve Carell (kterému se před 2 lety konečně podařilo přesvědčit producenty aby mu začali svěřovat i dramatické role a za svou první dramatickou rolí hned získal nominaci na oskara), Christian Bale, nebo  Brad Pitt a Ryan Gosling. A režisér je šikovně vede do  nestandardncíh pozic, které jsou ale stále věrny tomu, v čem se ten který herec vlastně etabloval: Steve Carell ve filmu je zdrojem těch nejvíc fungujících humorných scén, Christian Bale rozjíždí svojí osvědčenou pozici introvertního středně-vysoce fungujícího sociopata, (zde autisty se skleněným okem), Ryan Gosling má opět podtón vystajlovaného hajzlíka a Brad Pitt liberálního aktivisty. Všem to ale hraje nadmíru dobře, a pomineme-li nepříjemnou změnu z polonahé Scarlett Johannson, (která byla původne ve scénáři), na Margot Robbie, (jejíž scéna je prvním prolomením čtvrté stěny ve filmu a bohužel příliš brzy po uvedení Wolf of Wall Street – tímpádem ta scéna tak okamžitě Scorseseho film připomene a diváka může zbytečně ovlivnit), povedl se casting dokonale. I když možná ten Jay-Z a jeho „Hard-Knock Life“ by tam také sedlo mně osobně lépe než Selena, ale to už jen nípám, protože jsem viděl původní verzi scénáře. Bad Mýval.

6. Víc k tomu o čem je film by byla škoda spoilovat a nemá cenu psát nic k plotu nad rámec té úvodní věty tohoto článku. Jděte do kina a dozvíte se vic sami.  Uvádím, že: i) není nutná znalosti finančního práva, ii) není nutné se bát, že film bude nuda, protože je o finančních instrumentech, a iii) není nutné mít obavy že film bude moc moralizovat, až na dvě věty o chudých tam není žádná nepřiměřená agitka. A to se počítá.

7. Film působí místy až dokumentárně, ale přesto má skvělou atmosféru a  strhující tempo, a scénář právě díky McKayovi a jeho komediálnímu talentu ubíhá v situacích, kdy je třeba aby divák něco složitého pochopil, trochu jiným směrem než například díla Aarona Sorkina. Sorkin (můj oblíbenec) vám dialog zhutní a vysvětlí komplexně řečí postav k sobě navzájem. Mám to tak rád, ale občas vidím lidi si stěžovat, že je to pak moc složité. Ok, proti gustu, znáte to. McKay se tady místo toho obrátil na směsici voice-overu a prolamování 4. stěny, což sou mechanismy, které se dají udělat buď hodně dobře, nebo hodně špatně, ale jemu se naštěstí povedly. Komu takové vyjadřovací prostředky ve filmu vadí, doporučuji si uvědomit, že film se snaží klasickému divákovi předložit co nejvěrněji a nejfundovaněji poměrne složitou problematiku, které „překvapivě“ nerozuměli ani sami finančníci v té době, tudiž je hloupost očekávat, že půjde podat filmovým vyprávěním bez vysvětlovacích momentů.  McKay chtěl primárně dodržet Lewisův záměr o tom, že tvorba má vzdělávat, ale nemusí nudit, a povedlo se.

8. Proč na film jít? To je jednoduché: poučíte se v oblasti finančních derivátů, možná se zamyslíte nad vlastní finanční gramotností a to nikdy neuškodí. Pobavíte se u snímku co vykresluje příběh lidí, které nepodává jako klasické hrdiny, ale spíše žraloky, co se více či méně spokojeně vydali na plavbu proti proudu a je zajímavé jejich cestu sledovat. Uvidíte film bez jediného mluvícího černocha a s ženama použitejma prakticky jen jako sexy doprovod momentů, kdy je třeba něco vysvětlit, a nikomu to nebude vadit. Zasmějete se. A budete rádi, že žijete v Česku, kde ještě nemáte kulturu nuceného žití na dluh, kde můžete vystudovat vysokou školu aniž byste byli ve 22 letech bakalář s dluhem dvou miliónů za studia, a než si pořídíte hypotéku tak si možná na chvíli sednete a promyslíte, jestli fakt máte na to, vlastnit nemovitost. 

9. Proč na film nejít? Není to žádná bezduchá oddychovka, takže pokud ste unavení z práce a chcete někde jen vypnout mozek, tohle asi nebude to pravé. A  Brad Pitt tam má zbytečně plochou roli. Jiné důvody mě nenapadají. Film se skutečně velmi povedl, a bude jedním z předních soutěžících o Oskara hned v několika kategoriích. Dokonce film musím ještě pochválit za odvahu, kterou těsně před ním ukázal i Ridley Scott se svým Marťanem, když do příběhu nezaplétal rodiny, lásky, a různá emoční traumata z minulosti.  McKay se v tomhle ohledu zpronevěřil jen velmi krátce, ale nemuselo to tam být vůbec, a proto to uvádím. Ale jen jako pích do té nejmenší hnidy na tom nejtenčím vlase jednoho tak skvělého filmu, jakým je The Big Short, kterému patří 91%.

10. Závěrem: Steve Eisman, který je předlohou pro postavu Marka Bauma ve filmu, v nedávné době v USA aktivně vystupoval proti systému provozování univerzitního vzdělávání jakožto podnikání (tedy činnosti, jejímž primárním účelem je ekonomický zisk). A v dubnu roku 2015 jedna vysoká škola, proti které vystupoval, vyhlásila bankrot poté, co dostala od americké vlády likvidační pokutu 15 miliónů dolarů za to, že v inzerci na svojí instituci klamavě slibovala absolventům lepší šance na uplatnění, než měli pak v realitě. Ironické ovšem je, že Steve Eisman v té době měl tzv „krátké“ pozice (tedy „shorty“) právě na krach mimo jiné i této university, a jeho lobby se někomu mohla zdát čistě ekonomicky účelová. Eisman těmto nařčením samozřejmě oponoval. To jestli lhal nebo nelhal, se neví, ale já až si budu příště vybírat makléře pro své investice, budu chtít někoho kdo má Aspergerův syndrom, protože autisti údajně nelžou, jako právě ve filmu Michael Burry, (MD!). A aspoň mi tak narovinu řeknou, jestli se mě snaží vojebat, nebo ne. A to je v dnešním světě hodně drahá informace. Investicím všeho druhu a kvalitním filmovým zážítkům zdar.

1 komentář u „Krutomýval: The Big Short – lednový favorit ve vašich kinech

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.