Krutomýval: kostka, část 1. – housewife

Kate setřásla poslední návěje mokrého sněhu z větví dvou tújí, co právě opečovávala a pak se znovu sklonila nad kouskem skalky, kde za pár týdnů snad vyrazí květy upolínu. Slunce ji přestalo svítit do očí, protože konečně zašlo za jilm, co Jamesovi už tolik let vrhal nepříjemný stín do pracovny. Kate si vzpomněla, že to bylo před pár lety, kolem roku 1997, co James naposledy říkal, že se to nedá s tím stromem vydržet, a musí se nechat porazit. Kate si jilm, jako skoro každý rok předtím, po těch dlouhých 23 let, co spolu s Jamesem a jilmem byli v „rodinném“ svazku, dokázala obhájit. Jamesovi sice stínil, ale pro Kate měl svůj význam. Pod ním sedávala, když byla těhotná s Alžbětou, na něj koukala, když dlouhé večery nemohla z domu, protože pečovala o umírající matku, která potřebovala její přítomnost téměř 24 hodin denně, a koneckonců, teď, stejně jako každý rok 21. ledna ve 4 hodiny 27 minut odpoledne, nad jilmem, co byl před 25 lety zasazen na pozemku rodiny Goddardových, v malé vesničce Croughton, Ofxordshirském hrabství, v ulici Baker Street 59, zapadlo slunce. I tento náročný úkol jilm tedy skvěle plnil. Zahrádka (narozdíl od Jamese, který Kate potřeboval jen když měl chřipku a Alžběty, co od doby, kdy se odstěhovala na Magdalen College do Oxfordu Kate nejenže nepotřebovala, ale ani jí už nevolala o víkendech) potřebovala, aby o ní Kate pravidelně pečovala a to i v zimě.

Co Kate přestala kvůli snižování stavů pracovat ve škole, bylo pro ní těžší a těžší nacházet si doma práci, nebo vlastně i zábavu, na celý den. Den za dnem. Každý den v týdnu. Měsíc po měsíci plynuly stále stejně, mimo změny počasí za oknem. Kate ráno v sedm vstala, aby udělala pro Jamese dvě vajíčka a celozrnný toust, a společně si rychle vypili černý čaj s mlékem, než James Kate mezi dveřmi uspěchaně políbil na tvář, popadl aktovku a odešel do kanceláře. Kate potom do oběda uklízela, i když vlastně nebylo co. Po rychlém obědě, který si někdy dala sama, jindy s kamarádkou Marge, která bydlela o dva domy dál a také nemohla najít práci, si většinou vyhradila pár hodin na takzvaný „odpolední klid“, kdy si zalezla do ušatého křesla v obýváku a četla si „brak“. James nad brakem ohrnoval nos. Jako notář měl, jak často a rád říkal, „samozřejmě náročný a vytříbený vkus“ a to nejen na četbu. Občas se na Kate samolibě usmál, nad šálkem toho ranního čaje, a pronesl tónem, který po něm zdědila Alžběta a který se Kate hodně nelíbil, že „ostatně, já si uměl vybrat i kvalitní ženu. Exemplář první třídy a kategorie, viď holčičko!“. Jakoby Kate byla nějaké zboží. To, co jí první roky po svatbě, a že to James pronášel často, znělo jako lichotka, jí po pár letech přišlo jako urážka první třídy. Copak je nějaký kus výstavního dobytka, aby byla exemplářem v určité kategorii? Ale už byla tak zvyklý přijímat Jamesovy vrtochy i dominantní osobnost, že vždy jen povytáhla pravý koutek, jakoby se chtěla usmát a řekla: „ano, exemplář první kategorie, vskutku, drahý.

Tůje bez sněhu najednou vypadaly nepatřičně. Jakoby naze. Kate zapřemýšlela, kdy naposled viděla někoho nahého. James s Kate sice nadále sdílel lože, ale oba se převlékali již leta každý sám v koupelně, do postele chodili již oblečeni ke spánku, a nějaká manželská aktivita probíhala zřídkakdy. Bože, je možné, že už to je pět let? Kate sebou při tom zjištění sama trhla. Zapřemýšlela nad tím, jestli to je opravdu možné. Prstem mimoděk dloubala hlouběji do místa, kde snad jednou vykvete ten upolín. Viděla ho na zahrádce u Marge a moc se jí líbil. Když spolu s Marge občas jedly ten oběd (dva tousty s máslem a pomazánkou Marmite), povídaly si většinou o zahrádce. A tu a tam o mužích. Obě se shodly, že sexuální radovánky s manželi je už dlouhá léta nezajímají. A Kate si právě teď vzpomněla, kdy naposled vyprávěla Marge, že měli s Jamesem v noci na práci něco jiného, než spánek a Kate starost o to, aby se James neudusil pod náhlým atakem spánkové apney.

Ano, to muselo být pět let, protože James slavil kulaté narozeniny. Bylo mu 50 let a to bylo v roce 1994. Kate si tenkrát myslela, že by mu k narozeninám měla dopřát nějaké povyražení. Například sex bez noční košile. Nebo sex vůbec. A právě ten narozeninový večer na to asi došlo od té doby naposled. Ke svlečení noční košile se Kate sice nakonec neodhodlala, svoje tvarohová stehna, rozkydlé břicho a prsa vytahané od kojení, se Kate rozhodla si schovávat jen pro sebe a momenty sebenenávisti před zrcadlem. Toho se James nemusel vůbec účastnit. Svůj narozeninový dárek ve formě „překvapivého“ styku o půl osmé večer, jak bylo dříve zvykem, si James podle všeho užil i když Kate měla na sobě dlouhou flanelovou košili. Ale u něj to bylo těžko říct. Jako pravý anglický gentleman se miloval bez hlesu a svou váhu nesl na loktech. Kate si přála, aby se víc projevil, aby ho přitom slyšela a hlavně aby se uvolnil a ona mohla cítit na svém těle celou jeho váhu. Ale nikdy se o tom s Jamesem nebavili, takže změna se asi jen tak nechystala.

Za pár týdnů bude Jamesovi 55! Kate se zhrozila. Znamená to, že už jsou oba staré bačkory. Pohodlné staré opotřebované bačkory, co sice levá sedí k pravé, ale chodí jen vedle sebe, jako staří známí. Kate si jednou rukou upravila vlasy barvy mokré slámy a dala si je za ucho, odkud vylezly na mráz. Zapřemýšlela, kdy naposled byla u kadeřníka. Po chvilce se zvedla z otlačených kolen, a popošla zpět k tůjím. Rozhodla se, že ještě kolem nich vyhází cestičku ve sněhu, aby k nim měla další dny snazší přístup. Došla si pro lopatu a začala odhazovat sníh. V hlavě jí zněl hlas její matky „holka, dávej si pozor na záda, ať nedopadneš jako já!“ ale nedbala na něj, a odhazovala dál. Možná s o to větší vervou. Najednou se lopata o něco zasekla. Kate se sklonila, aby jí uvolnila z toho, co si myslela, že je kořen, co vylézá nad zem. Ale nebyl. Místo kořeně se lopata zasekla o něco, co vypadalo jako taková podivná plastová krabice od bot. Kate nenapadalo, co by tam mohla taková věc dělat a tak se jí rozhodla ze sněhu vydobýt. V poslední vteřině, než krabici vyndala na povrch jí sice napadlo, jestli to není nějaký Jamesův technický nesmyl na odpuzování zvěři, co by chtěla túje v noci ohlodávat, ale i tak krabici ze sněhu vyškubla.

Mezitím se už téměř setmělo, takže Kate odnesla krabici domů. Po bližším prozkoumání bylo zjevné, že na boty to nebude. Krabice totiž vypadala, že nemá žádné víko, které by se dalo odejmout. Kate s ní zatřásla a nic neslyšela. Začala ohmatávat okraje, když v tom se jedna stěna krabice sama otevřela. To, co Kate uviděla uvnitř, jí skoro zastavilo dech. Uvnitř byla, na vypolstrovaném polštářku, pevně usazená jakási zářivě fialová kostka. O velikosti středního grepu. Kdyby byl hranatý. Kate si mimoděk vzpomněla, že grepy chtěl James koupit na nedělní snídani a že pro ně musí dojít do koloniálu. Chtěla si to jít napsat jako důležitou poznámku na svůj nákupní seznam, ale místo toho zůstala u krabice a zírala na tu kostku. Ta vypadala jakoby byla naplněná vodou, nebo nějakou jinou tekutinou, která ale byla ztuhlá a téměř se nepohybovala. Kate kostkou zkusila zatřást, jakoby čekala, že uvnitř začne sněžit. Nezačalo. Kostka byla na omak příjemně hladká a překvapivě teplá, jakoby odrážela teplotu Katiny dlaně. Kate do ní zatlačila ukazováčkem. Povrch kostky se nestlačil, ale zároveň nevyvíjel téměř žádný odpor. Kate ke kostce čichla. Nevoněla jako nic, co jí bylo známé. Několikrát jí v ruce znovu otočila a prozkoumala že všech úhlů. Líbilo se jí, že to vypadalo, že kostka odráží Katin obraz, ale natolik nepřesně a zkresleně, že Kate na chvíli přišlo, že je vlastně docela hezká žena. Aspoň podle odrazu té podivné kostky. A to byl pocit, který Kate už léta nezažila.

Klaply dveře. Kate s sebou již podruhé za ten den trhla. Kostku rychle položila zpět do krabice a tu dala pod stůl. Jen tak tak se otočila, když James vstoupil do dveří. Kdyby se na ní James díval jen o trochu déle, všiml by si, že se Kate červená. Jako kdyby něco provedla. Kdyby se jí James zeptal, co provedla, Kate by se styděla za to, že před ním něco schovává. Neměla pro to vlastně důvod. Ale v té vteřině, co se rozhodovala kostku před Jamesem schovat jí přišlo, že něco tak magicky krásného si musí ještě chvilku sama užít, než jí James řekne, že to je „nevkusný kýč“. James si ale červenání nevšiml a Kate se na nic nezeptal. Tedy mimo toho, co bude k večeři.

Další den Kate nemohla dospat. Neměla šanci se jít na kostku znovu podívat, než James ráno odešel do kanceláře. Hned jak dozněly jeho kroky ke garáži a Kate slyšela nastartovat a odjíždět Jamesův Dodge, běžela do kuchyně a vytáhla z pod stolu krabici s kostkou. Ta byla uvnitř snad ještě zajímavější, než předchozí den. Kate se kostky znovu dotkla a skoro se zachvěla vzrušením. Přišlo jí totiž, že kostka na ní nějak reagovala. Jakoby ji pozdravila zpátky, takovým malým zavrněním, které sice nebylo slyšet, ani cítit, ale vidět. Kate si ji vzala do náruče, protože jí kostka přišla dětsky bezbranná. Kostka měla stále stejnou teplotu jako lidské tělo a v jejích stěnách se i dnes objevoval odraz krásné, zhruba padesátileté ženy.

Příštích pár dnů Kate trávila jinak, než doposavad. Ráno vstávala ještě dřív a to proto, aby potajmu ukryla kostku kterou měla v Alžbětině dětské postýlce a na kterou se přes Jamesův polo-ospalý údiv několikrát v noci chodila dívat. K ráno jí pak, zachumlanou do zavazovačky, co tu po Alžbětě zbyla, „uspávala“ ukolébavkou, co jí naposled Kate zpívala před 23 lety, když se Alžběta narodila.

V době, kdy byl James v práci, Kate nedělala nic jiného, než že se starala o kostku, která jí doslova uhranula. Vyprávěla jí, opečovávala jí, nosila jí s sebou po zahradě a ukazovala jí skalku. Takhle na ně jednou přišel James. Když se zeptal, co to Kate dělá, chtěla kostku schovat, ale nepovedlo se jí to. James ji viděl. Přiběhl ke Kate a zhrozil se, když viděl, že kostka je zabalena do plenky. Bylo mu jasné, že Kate přeskočilo. Vytrhnul jí tu „věc“ z ruky a běžel s ní do kuchyně, kde jí ve zmatku hodil do dřezu. Samotného ho sice překvapilo, že kostka má teplotu lidského těla, ale nedal se tím zastavit. Navíc z jejího odrazu na něj čuměl nějaký obludný stařec a James se ani nechtěl domýšlet, kdo to byl.

-„Nééé“. Zakřičela Kate. -“To přeci nemůžeš, ona je tak…“-

-„Ona?“- vyděsil se James. -„Tys tomu už dala i jméno? Bože Kate, Marge mi říkala, že trochu blázníš, a že si tuhle nechtěla jíst k obědu sendvič s Marmite, ale že vyloženě takhle šílíš, to mi neříkala.“-

-„Vůbec nešílím“- zafňukala Kate a natahovala ruce přes Jamese k umyvadlu.
-„Tak co to děláš?“- Chtěl vědět James. Po očku koukal na kostku jak tam sedí ve dřezu a nic nedělá. –„Já…Já...“ – koktala Kate, -„Já se o ní starám. Tomu bys nemohl rozumět“-

-„Staráš?“- Vykřikl James s úšklebkem? –„A co s ní děláš, ty blázne? Jí choveš? Zpíváš? Nebo ji snad koupeš?“- pokřikoval James uštěpačně. Všiml si že u každého slova se Kate jen víc a víc červená a to ho rozčilovalo.

Otočil se ke Kate zády, a než se k němu dopracovala zepředu, pustil na kostku proud ledové vody. Kate ze sebe vydala vřískot, který Jamese pouze usvědčil o tom, že je naprosto šílená. Zabránil tělem Kate dostat se ke kostce, která teď plavala ve dřezu, jednou rukou se natáhl pod něj, vyndal kýbl, ve kterém byl čistič na podlahy, postavil to přes Katino šermování mu za zády do dřezu, napustil do toho horkou vodu a čistič i kostku do toho hodil.

Vítězoslavně se pak podíval na Kate a řekl, -„Tak, abys pochopila, jaký jsi blázen, tahle kostka byla pouze leštidlo na podlahy. Který se přidává spolu s čističem na podlahy do vody a na dlaždicích vytvoří takový speciální ochranný film.“-

-„A, a kde si ho vzal?“ Vzlykla Kate. –„Asi ho tu někdo zapomněl, na té vánoční párty, nebo nám ho přinesli příbuzní ze Sloughtonu, to neřeš!“. Odsekl James. A zamíchal kýblem. Kate se do něj konečně podívala a začaly jí naplno téct slzy, když viděla, jak se kostka rychle rozpouští. James naopak vítězoslavně pookřál, dal jí kýbl a řekl že jí dokonce pomůže udělat první tah mopem na zemi. Kate byla celá zkamenělá šokem i smutkem, nad tak dramatickou ztrátou milovaného předmětu, že ani nezvládla protestovat. James namočil mop do nyní fialové břečky a udělal jím tah po dlaždičkách.

Kate musela přijmout, že měl pravdu. Byly nejen čisté, jako za použití klasického Arms&Hammer čističe na dlaždičky, ale byly pokryté jakýmsi ochranným lesklým filmem. Jako by je někdo navoskoval, ale přitom neklouzaly. Vypadaly prostě nové. James se nad výsledkem usmál a druhý den pak spokojeně odešel do práce, s pocitem, že krize s manželkou byla zažehnána a ještě mají parádně vyšůrovanou kuchyň. Však bylo načase. V práci se dokonce usmíval, což vyděsilo jeho koncipienty.

Kate si ovšem mezitím lehla v kuchyni na zasychající podlahu a začala plakat. Ani nevěděla proč. Ta kostka byla po letech něco, co jí přišlo že je jen její. Něco, díky čemu si připadala krásná. Něco na co se mohla těšit. Opět jí začaly téct slzy zcela naplno. Válela se po podlaze jako šílenec a plakala. Nyní už zcela nekontrolovaně úpěla. Klekla si na kolena a vyplakávala se z nejhoršího. Rukama se střídavě opírala o fantasticky naleštěnou podlahu a střídavě si snažila osoušet slzy, které se jí neustále řinuly z očí. Po chvíli jí z toho všeho pláče a mnutí očí začali bolet jak oči tak hlava.

Potom, asi vyčerpáním, na kuchyňské podlaze usnula. Když se probudila, slyšela akorát Jamese jak se nad ní sklání a říká: -“proboha Kate, co ti je?”- Otevřena oči. Viděla Jamese, a viděla, že má o ní strach. Vstala a řekla že jí nic není a cítila jak se mu ulevilo. Jako by přesně věděla, co prožívá. Pociťovala jeho strach, a nyní i úlevu. Po úlevě ovšem přišlo něco překvapivého. Kate cítila z Jamese lásku. Naprostou, čistou, ničím nezatemněnou lásku. K ní.

Vstala z podlahy a jak byla zvyklá, šla mu dát pusu na uvítanou a chtěla mu něco říct. Byla celá zkoprnělá, když se jako vždycky zeptal, co mu připravila k večeři. Navenek se James netvářil totiž vůbec jinak. Vše se jevilo jako jindy. Jen Kate z něj i beze slov cítila ohromnou lásku a přízeň. Ale zvyk byl ještě silnější, takže místo dotazů na to, jak se James cítí mu Kate nabídla večeři.

Když šli po večeři do postele, s každým dalším schodem co spolu vycházeli za zbytečného mini-hovoru o jilmu, počasí a azalkách, cítila Kate Jamesův smutek. Když otvíral dveře ložnice, cítila dokonce jeho strach a úzkost. Navenek vše vypadalo stejné, a Kate se snažila přemýšlet, jestli to nejsou její vlastní emoce. Ale nebyly, ona sama cítila radost, smíření, pohodu a dokonce jí již dlouho neznámou vlnou pozitivních emocí vůči sobě sama.

V ložnici šel do koupelny nejprve James. Kate slyšela, jak si čistí zuby, a cítila o přes dveře jeho smutek a osamělost. Slyšela, jak se sprchuje, suší a obléká do úboru na spaní a u všeho toho byl nesmírně smutný, a zdrcený, i když plný lásky. Vyšel z koupelny a se suverénním výrazem jako vždy pravil -“Je to tvoje, holčičko”-

Kate šla do koupelny. Podívala se do zrcadla a překvapilo jí, že tam vidí holčičku, kterou kdysi bývala. Holčička se proměnila v krásnou ženu, kterou Kate stále ještě je. Najednou i Kate viděla, že odraz v Zrcadle je vlastně ona sama. A z vedlejší místnosti stále cítila ten smutek. Pomalu se svlékla a omývala. Každá kapka vody na jejím těle byl zážitek jak z jiného světa, nic takového nikdy nepoznala. Jakoby s vodou byla ve vzácné shodě a jedna druhé si vycházely vstříct.

Kate se domyla a vyšla z koupelny. James k ní byl obrácený zády, jako vždy. Kate z něj velmi jasně cítila smutek, strach, rezignaci, lítost, osamění, beznaděj, ale i touhu. To jí přišlo jako úplně nový pocit, co u Jamese snad nikdy, nebo již dlouho neznala. Došla k jeho části postele, klekla si k němu a vzala jeho obličej do dlaní. Celý překvapený otevřel oči, a když uviděl, že Kate sedí u jeho postele nahá přestal dokonce mrkat. Kate vstala a u rozsvíceneho světla na něj pokynula, aby taky vstal. Jako paralyzovaný to udělal. Vstal ve svém pyžamu a postavil se vedle své krásné nahé ženy. Ta ho pomalu svlékala. Díval se přitom na ní. Miloval její prsa, její břicho, její stehna, její obličej, ji celou. Od prvního dne co ji poznal až dosud, byla pořád nádherná. V hlavě mu znělo jaké ohromné měl štěstí, jaký parádní exemplář, z jak skvělé kategorie ulovil. Řekl to nahlas. Kate najednou rozumněla, proč to říká. To není o ní. Ten výrok je o něm. Potřebuje jako muž pochválit. Jako muž, s nímž se jeho manželka již pět let nemiluje a jehož nenechala očima spočinout na svém nahém těle, potřebuje ocenit svou mužnost aspoň na té úrovni, že si vybral krásnou samičku.

-“Ano”- řekla jemně Kate -“Jsi šikovný jak sis dobře vybral svojí holčičku.”- Položila své nahé paže kolem jeho a odvedla ho do postele, kde mu dala to, po čem každý muž touží. Pocit, že je nejlepší, jediný na světě, nepřekonatelný milenec a vůdce smečky. A poprvé v životě došlo k tomu, že si to užili oba. Ale ještě předtím mu Kate zašeptala do ucha: -„chci tě slyšet, chci slyšet, jak si mě užíváš. Miluju tě a miluju, když jsi ve mě. Jsem přeci jen a jen tvá.“- 

9 komentářů u „Krutomýval: kostka, část 1. – housewife

  1. Moc pěkná a dobře zpracovaná povídka a velmi dobrý nápad s kostkou, která, zdá se, i když se rozpustila, nakonec vytvořila ten správný „film“ i na obou manželích :-).

    1. upoutavka na pristi dil: scientist. (pak nasleduje artist a pak soldier, ktery ten cyklus s kostkou zavrsi)

  2. Je trochu škoda – ano, slyším, kverulant, puntičkář, detailista atd. – že kvalita umělecká je srážena gramatikou. Já za to nemůžu, mne ty chyby prostě hned praští do očí. Při inteligenci autora je polehčující okolností snad jenom to, že žije v zahraničí, a tudíž je mu mateřský jazyk vzdálenější. Bez pravopisných chyb by byl text dokonalý!

    1. ale ne, neslysis, nepredpovidej… 🙂 nejsi prvni (a predpokladam ani posledni) kdo mi to rika. mam tu jistou vernou ctenarku co se mi dokonce nabidla jako editorka. ale kdyz to by vyzadovalo nejakou praci navic, a to ja tuze nerad.

      ale dekuji za polehcujici okolnost. budu zpytovat sve svedomi a mozna nejake te nabidky precijen nekdy vyuziju. kor kdyz pises ze bez pravopisnych chyb by byl text dokonaly… 😉

      1. Haha… hele asi jo. Teď zrovna jsem tu opravovala text ke správnému huštění traktorových pneumatik. Děs. A to se mne kolega původně ptal jen na jednu čárku!

        I když horší byla Bc. práce (délkou a obsahem tak na úrovni dizertačky), co jsem korigovala kamarádce. Jak můžou tak študovaný lidi dělat takový „boty“ v češtině?

        O běžných e-mailech atd. ani nemluvím. Nejraději bych každému dodavateli, který mi napíše „zda by jste měla zájem“, napsala „NE“.

Napsat komentář: valin Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *