Krutomýval: jak se žije nezaměstnanému?

1. Svět je nádherný! Život je krásný! Zpívající ptáci mě neserou! Rána mě neobtěžují! Všechno je báječné!

2. Ano, již nejsem právník. Dnes uplynul druhý den nové etapy mého života.  Jak božský to je pocit. Ráno člověk nemusí nikam vstávat. Večer ho nestresují tucty nových pracovních mailů. Přes den mu nikdo nevolá, že klient odmítá podepsat smlouvu, soudce vydal podivné rozhodnutí, protistrana vyhrožuje sankcema, nebo něčí zaměstnanec v Severní Dakotě ukradl firemní auto, popsal ho nábožnejma výkřikama a se slovy „Bůh mne poslal zneškodnit Obamu“ vyrazil se prostřílet do Bílého Domu a nebohý Mývale zachraňuj situaci.

3. Sem pánem svého vlastního času. Je to úžasné. Dnes ráno sem se probudil v pul jedenácté, hodinu sem v posteli snídal, a pak mi přišlo, že sem se tím příliš unavil, tak sem si šel ještě zdřímnout.

4. V jednu sem se znova probudil, znova najedl, a ještě se šel dospinkat. Ve tři sem vstal a podíval se na epizodu seriálu Bates Motel. Pak sem se líně doklouzal do fitka a chvíli tam zvedal činky, aby se neřeklo.

5. Večer sem zašel na drink s bývalýma kolegama, kterým sem se otevřeně vysmíval. Potom sem si zašel do kina na Logana (výborný film, doporučuju). Nyní ležím  v posteli a ANI TROCHU mě nestresuje,  že je půl jedné ráno a zítra není víkend. HA!

6. Úplně v klidu si budu ponocovat třebas do tří. Když zvoní telefon, sice mám pořád ještě trochu tiky, a ten reflex hrůzy z toho, co se na mě zase valí ještě zcela nepolevil, ale s každým dalším telefonátem, kde vyjde najevo že mi volá maximálně tak chiropraktik nebo podomní prodavač internetu, cítím jak se obnovuje moje…. eh… duše? Nebo něco takového? Má vlastně človk co dělal 12 let právníka ještě nárok tvrdit,  že má nějakou duši?

7.  Brzy mě čeká další krok. Ano, než si koupím haciendu na Kubě a budu tam pěstovat Hyacinty a psát své paměti, musím ještě udělat pár věcí tady v USA. Například stát se oceňovaným scénáristou, a možná i režisérem. Na začátek této cesty mne čeká první pidi-krůček: změnit si na svém LinkdediN profilu povolání. Z „právník“ na „scénárista/komik„. Bude to asi trochu nečekaná změna, pro těch několik set víceprezidentů, partnerů z advokátních kanceláří a podobné verbeže, které mám ve svém pracovním networku, ale když už sem se za tou změnou plácal tak dlouho, nebudu si jí nechávat pro sebe.

8.  Při tom dnešním přemítání nad tím, jak je život báječný, nádherný a jak Bůh zcela zjevně existuje (a má mě rád) sem si vybavil svůj první blogo příspěvek. Psal sem ho v situaci naprostého vyčerpání a profesního rozhořčení, s pocitem že se z té právničiny nikdy nebudu mít sílu a odvahu vyhrabat a skončím utopený těma sračkama.

9. Bylo to před pěti lety, skoro na den. Polovinu dekády sem sbíral energii k tomu, abych změnil trasu svého života a nejen se postavil za kormidlo, ale otočíl jim na stranu, ke které mě to už dlouho táhne. Nevěděl sem, jestli to někdy dokážu udělat, natož jestli se mi to vyplatí. Ale ta euforie co zažívám poslední dva dny, ta mi říká, že nakonec to bude všechno dobré. Možná i proto, že sem si konečně uvědomil, že v životě opravdu nemá cenu dělat to, co člověka nebaví.

10. A každý čtenář mého blogu má podíl na tom, že sem se k tomu nakonec odholal. A tuhle transformaci vůběc podstupuji. Všem vám za to patří velký dík. A…. připomeňme si to, jak to vlastně všechno tenkrát začalo:

officespace

(I) nekonečno důvodů, proč nebýt právník
17.2.2012
1. Člověk se často stydí, za to co dělá, s kým to dělá a proč to dělá, na večírcích je lepší říkat
 „instalatér“ – to je nóbl povolání a každý alespoň průměrně chytrý jedinec (tedy nikoliv běžný právník) si to uvědomí.
2. Po nějaké době z toho lze jen velmi těžko vystoupit.
3. Přátelé, které si při tom člověk udělá, si často přeje, aby vůbec nikdy nepotkal.
4. Nepřátelé se stávají jen o důvod víc, proč v té hnusné branži zůstat – většinou jsou totiž právě oni zdrojem vaší pracovní náplně.
5. Ženy vám víc a víc lezou do zadku, a pak se diví, když jim řeknete, ať si k tomu kleknou na všechny čtyři, aby z toho byla nějaká zábava. Tedy diví se jen některé. Ty ostatní už po čtyřech rovnou přilezly.
6. Každej klient trapně lže, ti nejhorší se to na vás teprve učí. Pokud se zdá, že snad někdo nelže, bojte se nejhoršího, asi už pár lidí obzvláště brutálně zavraždil.
7. Sekretářky si hrajou na něco jiného než na šikovnou kopírku s dvěma funkcema navíc: kafe a  kuřba.
8. Koncipienti sou nadržený domýšlivý paka co klientovi při nejlepším nepřihorší, a na vás stejně vždy padnou sračky za jejich činy.
9. Když už dostanete fakt super klienty, přijdou s tragickou historkou, se kterou by už nic neudělal ani Houdini. A vy to přeci musíte zkusit. Ste totiž kámoši.
10. Nemůžete z toho všeho pořadně spát, bojîte se z těch megasraček vystoupit, a vlastně nic jiného, než být nekřesťansky drahá kurva, neumíte.

16 komentářů u „Krutomýval: jak se žije nezaměstnanému?

    1. dekuju. a vis ze ja pokazdy, kdyz vidim pavouka si vzpomenu na Terence? Zanechal v mem srdci trvale stopy, zda se…

  1. Vysloveně si představuji tváře „viceprezidentů z Linkedinu“. Hlavně aby se neinspirovali a nezatoužili být všichni komiky, protože to by pak byla zatraceně vážná věc 🙂

    1. jo, ze ho ceka skvely tym nesmirne vykonnych otroku a ze diky tomu nemusi mit strach ze se sam upracuje. ale nejak mi neveril. no vsak to prijde 🙂

      NEBO ZE BY TA MOJE PRACE SLA DELAT I JINAK? 😀

  2. Gratuluju! Jsem ráda, že sis nakonec svůj sen splnil, což je, mimo jiné, důkazem toho, že i člověk dělající dvanáct let právníka má duši. 🙂
    Užívej si svého snu a já ti přeji co nejsilnější prášky na spaní. 😉

    1. dekuju, to sno plneni jeste probiha, zatim to je jen takovy nesmely krok tim (snad) spravnym smerem..

  3. Ach, Kruťáku, vidím, že za ten rok, co jsem strávila v jiné dimenzi jsi udělal spoustu darebačin a i zcela zásadní krok. Tak se drž a doufám, že se tvého prvního Oscara dožiju:)

  4. Neuvěřitelné !! To jsem teda nečekal, došel jste k prozření, unikl jste vlastní zkáze ? Uvědomujete si to ? Naprosto správně, gratuluji k prozření, došel jste k němu podobným způsobem.

  5. Je velmi zvláštní že jste došel tak daleko, jako původně právník, to jste musel obětovat roky studia, nebojíte se a přiznal jste to, nezbláznil jste se a nebojíte se některé pro většinu lidí kontroverzní názory, veřejně sdílet, tohle prostě nemůže být jen tak náhodou, tady rokem 2012 skončil věk já myslím, a nastal věk já VÍM. V tomto věku zkrátka se hromadně lidé dovídají pravdu i když nechcou.. všiměte si že ten kdo opravdu neví co se děje, není spokojen i když se tak může tvářit ve skutečnosti jakoby byl otupělý… Všímám si toho všude, v mém případě jsem to tak zřetelně pozoroval, málem mě to stálo rozum, začlo to už před rokem 2012, poté to se to přehouplo přes ten zlom chvíli to se všechno drželo vyhrocené, velké problémy jsem měl, které jsem neřešil a držel jsem se pravdy až do té míry že semnou prošla jak zkouškou smrti, tak zkouškou odolnosti.. jakmile jsem tím prošel, byl jsem o mnoho silnější, a hlavně moudřejší. Teď jsem dokonce překonal nebo alespoň se mi to začíná dařit, překonat agresi a vnitřní vzpouru která ve mě rostě při každém zamyšlení o společnosti, nebo události různé, kde zločinci se smějou a slušní lidé trpí, a oběťmi jsou všichni, jen né my, ikdyž si tak můžeme připadat, občas říkám že je to trest, viděť v davu slepců, jsem za blbce, ale blbcům… kteří navíc oni mají problém, já jsem spokojen. Ps: Také jsem nezaměstnaný .) dohromady už skoro 10 rokem a to mi není ani třicet.. 😀 Nehodlám tady potit krev pro mafií bez jakékoli výhody, jen v permanentním strachu a nejistotě makat do chcípnutí v bezpráví, co jsem ? Ono pro mě je výhodnější nežít než otročit, proto udělám pro své pohodlí vždy maximum které uznám za vhodné že je přímo úměrné, já nechci nic o*ebat, jen taky nechci být o*ebán, takže v překladu a extrémním příkladě, zabili by mě v boji za svobodu a spravedlnost.

    1. „to jste musel obětovat roky studia“ – to bylo na tom asi to nejtezsi, nakonec, odklonit se od smeru, kteremu jsem venoval 20 let sveho zivota a ze ktereho mam 3 vysokoskolske diplomy.

      „nebojíte se“ bojim 🙂
      „nezbláznil jste se“ myslim ze ne, ale neni to jiste
      “ a nebojíte se některé pro většinu lidí kontroverzní názory, veřejně sdílet“ to neni zasluha, to je diagnoza. grafomanie. 🙂

  6. Ahoj, nakoukla jsem tady po pár letech a je to první článek, co jsem rozklikla – a zrovna taková změna 🙂
    Když jsem před několika lety tento blog (ještě na staré adrese) objevila, pročítala jsem ho celý s nadšením, a říkala jsem si, jestli to takhle nakonec přece jen směrovat nebude. Bylo to čtivé, mělo hlavu a patu a zároveň určitý náboj.
    Tak – moc držím palce, ať se zadaří!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *