1. Od 1.7. sem hrdý obyvatel Brooklynu.  Bylo totiž potřeba se přestěhovat do čtvrti, kterou si budu moci dovolit i jako chudý umělec, a zároveň je v ní vyšší koncentrace právě umělců, než třeba právníků, bankéřu a podobné havětě, takže tu nebudu působit jako totální exoto. Možná!

2. Na mém bloku je nás bílých méně než mám prstů na jedné ruce. Není to špatná zkušenost, ale rozhodně nová. Sem minorita!! Mám zjevně jinou nejen barvu kůže ale i zvyky. Nepostávám v podvečer (či přímo večer) na ulici s obřím kazeťákem (magneťákem, jezevčíkem, dvojčetem, streem, nebo jak se tomu dnes říká) na ramenou, nehraju sousedům nejnovější rap, a nehulím celý den trávu.  Zatím.

3. Rozhodně mi ale takové prostředí nevadí, naopak mi možná jistým způsobem vyhovuje. Je to změna. A změny sou fajn. Navíc se díky tomu cítím mladší a to se vždycky hodí.

4. Co je ale ta největší změna je odpovídat na otázku „co dělám“, která padá logicky vždy, když se tu s někým seznámím. Ještě pořád mi přes pusu nejde úplně automaticky „I am a writer“ (nebo film-maker či komik, dle nálady a hvězdné konstelace), protože to mi příjde takové kýčové, možná i směšně podivné. Copak to je vůbec zaměstnání??

5. Ale zvykám si. Koneckonců své dny trávím psaním (a boxováním), za psaní mne platí, na psaní mám objednávky, tak asi sem holt fakt spisovatel. Dokonce už mám svého marketingového konzultanta a pracuje se na agentovi. Mamma mia!

6. A čeká mne první cesta ohněm, protože sem byl díky shodě nejrůznějších událostí pozván na autorské čtení skupiny New Yorských spisovatelů, z nichž většina se identifikuje jako beatníci, mnozí z nich začínali s psaním před několiak dekádami, a pyšní se vydanými tituly, nebo přátelstvím s Patti Smith a spol.

7. A v kolektivu těchto lidí mám příští měsíc něco nahlas číst. Jímá mne mírná hrůza, protože něco jiného je slova vyblít do wordpresu případně nadiktovat sekretářce, a něco jiného je číst je před očima lidí, z nichž většina se identifikuje jako beatník, mnozí z nich začínali s psaním před několika dekádami, a pyšní se vydanámi tituly nebo přátelstvím s Patti Smith a spol.

8. Bude důležité správně vybrat materiál. Trémou snad díky praxi přisluhovače peklu netrpím, ale určitě si párkrát svůj přednes vyzkouším před zrcadlem. Nebo je to špatný nápad?

9. Brooklyn je ale všeobecně velmi sympatické místo, které jakoby vypadlo z filmů Martina Scorseseho. Na každém druhém rohu je nějaká lokální jídelna, kde se všichni znají jménem a působí velmi usedlickým dojmem. Tu a tam někdo vypadá jako gauner nebo přímo kriminálník a k tomu má takovej ten echt new yorskej přízvuk, který způsobuje že občas nerozumím tomu co mi říká.

10. Což mi připomíná taky je tady dle čísel relativně vysoká kriminalita. Nejen pouliční krádeže, ale třeba i vraždy, ozbrojená přepadení, znásilnění, tvrdé drogy, organizovanej zločin, atd atd. Ale já si říkám, že mne se tohle všechno vyhne a to nejhorší co mi hrozí bude pár schnilých rajčat od skupiny beatníků. No a přežil sem i horší věci. No ne?

PS: update:

update: asi hodinu po dopsani toho clanku parset metru od naseho bytu byly zastreleny dve mlade zeny… pred svedkama, mezi lidma, buh-vi proc. Pachatele zatim nedopadeni. Tady to jeste bude „vzruso“ teda…