Krutomýval: jak být ošetřovatelem a nezbláznit se?

1. Před cca týdnem se,  jak mí pozornější čtenáři již vědí, můj rodič rozhodl spáchat útok na mojí mentální integritu skokem pod auto a způsobením si několikanásobné roztříštěné (či kýho výra) zlomeniny ramene, kterážto se ukázala být tak komplikovaná, že ho lékaři navrhují celé vyměnit. To rameno. Nikoliv rodiče.

2. Do čehož se rodičovi nechce, a po dnešní konzultaci s třema dalšíma doktorama se odborné konsílium usneslo, že se do toho nechce, kvůli různým kontraindikacím, ani doktorům. To je dobrá i špatná zpráva.

3. Dobrá pro rodiče, který trpí utkvělou představou že staří lidé se již z nemocnic nevracejí a z narkóz neprobírají. Špatná pro mne, protože moje pečovatelské angažmá byl jednostranným úkonem prodlouženo na dobu neurčitou. Nuže dobrá. Moje chyba, že mne v Thajsku nezatkli za pašování nějaké omamné látky a teď nesedím v pohodlném thajském vězení na doživotí,  nejím výborné pad-thai a nepíšu paměti.

4. Dovedu si představit že péče o nemocného, který je ochoten aspoň minimálně spolupracovat, by nemusela být nic tak psychiku či tělěsnou integritu pacienta (kterého u toho človek chce zavraždit) tak ohrožujícího. Ale to bohužel není náš případ.

5. Můj pacient je totiž zcela a naprosto nespolupracující. Snaží se být ze všech sil houževnatý a statečný, tudíž odmítá báječné opiáty, které by nám (oběma) mohli tuhle strastiplnou cestu jistě velmi usnadnit.  Bohužel také odmítá nákup dražších pomůcek, jako je třeba polohovací postel. Ze které by nehrozila křivice, proleženiny a podobné nesmysly, které ho možná přepadnou po tom měsíci, který má nařízen trávit převážně na lůžku.

6. Sem v pokušení vzít neurol a potajmu ho nadrtit do ranní, polední i večerní dávky džusu. Jestli ho nakonec nasrvíruju pacientovi nebo sobě v této fázi ještě není rozhodnuto. Taky sem v pokušení koupit báječnou polohovací postel a anti proleženinovou matraci asi za 35 tisíc a rodiči, který odmítá používat „drahé věci pro snoby“ tvrdit že to stálo 1800 kč, a možná to vlastně bylo zdarma na skládce.

7. Ale co bude  hlavní problem vyšlo najevo dnes. Protože se u nás nesmí „utrácet„, tak mám zakázáno objednávat dovážku již hotového jídla. A jelikož příští týden sou všichni ostatní potenciálně vařící příbuzní v trapu někde na Kanárech, bylo mi sděleno, že příští týden pacientovi vařím já.

8. Aby to nebylo jednoduché, po tu dobu nebudeme bohužel v Praze, kde by se jistě dalo domluvit se sousedním hostincem, ať mi vaří 3x denně a já to budu jen pašovat do bytu a tvrdit že to prošlo mýma rukama! Budeme něke v prdeli na jihu Čech, v miniaturní vesničce kde je jedna jediná restaurace. A ty blafy co vaří u nás všichni poznaj. A i kdyby ne, tak by se  moje intrika jistě proflákla nějak jinak.

9. Vypadá to, že tedy skutečně budu muset vařit já. Vlastníma rukama. Jakože každý den, několikrát denně a nejméně týden. A protože pacient je velmi vybíravý a  ještě víc frfňavý, mám dokonce seznam žádoucích a nežádoucích pokrmů. S kterým mám samozřejmě chuť si utřít zadek. Ale asi to neudělám. Ale jen proto, že ten seznam je na hrubém papíru, který by mému pečlivě pěstěnému análu jistě ublížil.

10. Někteří z vás si asi vzpomenou jak dopadl můj pokus o palačinky, nebo ovocné knedlíky. Nebo vlastně cokoliv, kde byl úmysl, aby se to dalo jíst. Tudíž asi chápete jisté obavy, které mám jak já, tak pacient. Ale zatím to nevzdávám. Jeden den budou topinky, druhý chlebová pochoutka, třetí bramborová kaše z pytlíku, a na víkend udělám hodobóžo vajčka na míchačku. A to by bylo aby se pacient nezotavil rychle sám a nezačal si opět hospodařit po svém!

9 komentářů u „Krutomýval: jak být ošetřovatelem a nezbláznit se?

  1. Pacient bude jistě spokojen, protože jídlo, které uvaříš, rozhodně nebude pro snoby!

    Mimochodem, ta varianta s „nálezem“ polohovací postele na klumpišti je, myslím, dobrý nápad. Jak mě stále ubezpečuje můj strýc, lidi vyhazujou spoustu nečekaných a skoro nových věcí, ze kterých je možné složit vše, co „běžný člověk“ potřebuje k životu. Myslím, že ti to může projít, nejlepší bude ovšem sehnat firmu, která ti na nové posteli udělá za 8-10 000 Kč správnou „skládkovou patinu“, aby pacient neměl ani stín podezření. Ostatně, říkám si, jak dlouho že v Čechách trvá založit si malou firmičku? 🙂

  2. …a navíc se do pokrmů dá minimálně dobře pašovat ten morfin! Takže bych jídelníček obohatila tu o neurolačku, tu o kapří morfilety (když už budete v jižních Čechách). Výhoda: Ušetříš si spoustu ofrfňaných poznámek na téma odchylek od vyžádaných pokrmů. Nevýhoda: Nevím, jestli se dá za týden spadnout do závislosti, ale nakročit určitě (tak aby ti to vaření už nezůstalo).

  3. Po týdnu vaření – aby z tady z toho nevznikl food-blog.

    Nicméně, jak čtu ty palačinky (a doma zažívám kulinářské pokusy syna), fakt si nemyslím, že by v některých případech byla dovážená strava dražší, než ta domácí 🙂

Napsat komentář: Myval Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *