Krutomýval: Jak být ošetřovatelem a nezbláznit se (3)

1. Ani nevím, kde začít. Možná tím, že poděkuji Alláhovi za to, že existuje Eminem, jehož hudba mi pomáhá přežít, bez toho, že by se z chaloupky v malé Jihočeské vesničce staly zničehonic jatka jako v hotelu v Las Vegas. Minimálně prozatím.

2. Vůbec nechápu, jak může být někdo schopen trvale pečovat… o cokoliv. Lidi, zvířata, kytky. Všechno to se na mne navalilo, a přiznávám že sou momenty, kdy mám chuť vypustit psy, nařídit jim pochcat všechny kytky,  pak rozkopat ty pochcané květináče, a následně utéct s křikem do blízkých lesů.

3. Dobré zprávy: pacient stále žije. Špatné zprávy: přibyli mi na krk dva další. Sou sice čtyřnozí, ale obdobně obtížní a rozmazelní a vyžadující nejen stravu a venčení, ale i pravidelnou medikaci. Jo takže vstávám ještě dřív, protože jeden pes je epileptik a kurevsky brzo ráno potřebuje prášek. Druhej pes je žárlivej pitbul a ten potřebuje taky něco dostávat, když menší kámoš dostává máslíčko (v němž je ovšem prášek). A jak už to u žárlivých jedinců bývá, je schopen rozpoutat peklo, pokud se mu člověk nevěnuje současně. Takže všechna svá rána nyní začínám tím, že mám v každé ruce hroudu másla, snažím se zapamatovat do který z nich je zapíchnutej ten prášek (kterej jednomu pomůže ale druhému by ublížil) a ten podat tomu správnýmu hladovýmu krku. Přičemž na mě v tý chvíli skáčou oba a dožadujou se pozornosti. A máslové pochoutky, a naprosto serou na to že máslo je nyní něco jako diamanty.

4. Po nakrmení diamantama psy vykopnu na zahradu, jen proto aby se jeden z nich pak dožadoval, že se tam musím procházet s nima, protože jinak se odmítá vysrat. Můžete si říct, no tak ať si trhne nohou. Jenže to ne. Ta potvora se jinak pak na protest vysere doma. A tam jí kupodivu nevadí, že jí u toho nikdo nesleduje!!!

5. Takže po nakrmení psů diamantama, a sledování jejich vyměšování, zajdu nakrmit snídaní a prášky svého lidského pacienta, který je naštěstý ochoten sníst medikaci bez potřeby jí ukrývat do drahých ingrediencí, které si brzy bude moci dovolit jen šejk z Arábie. Pak je na řadě mytí, oblékání,  a  následně už se vyzvedávají psi ze zahrady, kde mezitím terorizovali chudinky veverky, ježky, a náhodné kolemjdoucí.

6. V této chvíli je dobré zmínit, že jeden z těch psů je hluchý a druhý mne neposlouchá. Tudíž přivolat je ze zahrady, když se jim odtamtud nechce, je značně obtížný úkol. A ten co mě neposlouchá, je zároveň hrozně rychlá svině, takže v souboji o to, kdo koho dožene aby ho mohl odtáhnout za obojek vždy prohraju já. Musím tedy nejprve přijít do zorného úhlu toho hluchého (ale poslušného) psa, tomu znakovou řečí (nekecám, ten pes jí fakt rozumí) vysvětlit, že chci aby došel pro svého kamaráda a dovedl ho ke mě, pak sledovat, jestli se to povede a uráčí se kě mě dojít oba dva. Jinak jen řvu a/nebo běhám po zahradě jako idiot. Ke značné zábavě přihlížejících veverek, ježků, či náhodných kolemjdoucích.

7. Ptáte se proč tam ta psiska prostě nenechám, než se jim bude chtít přijít domů? Je to jednoduché – jednomu je 14 a druhý je ten epileptik, a tudíž nemůžou mít ani jeden příliš dlouhý pobyt v chladnu (nebo horku, nebo vlhku, prostě- nepořizujte si psy, je to nesmysl, zjevně), aby náhodou v důsledku delšího vystavení se nepříznivým podmínkám nechcípli. A jestli něco fakt nechci, tak to je smrt kteréhokoliv z mne momentálně svěřených pacientů.

8.  Ptáte se na to, jak dopadlo vaření? Vzalo mi sice veškerou chu’t do života, ale prý se aspoň něco z toho dalo jíst. Včera byly nudle s mákem, jejichž příprava nakonec nebyla tak složitá, jak to v jedné chvíli vypadalo. Značně tomu napomohl fakt, že mák se dá koupit již mletý a že v této kuchyni, narozdíl od té mojí doma, existuje vychytávka zvaná cedník.

9. Dnes je na řadě kuře s brambory (tzn zase budu bojovat se škrabkou pro teroristickou organizaci zvanou praváci), a zítra dojde na brokolici se sýrem. Kapustičky o víkendu se povedly, akorát pes (protože je debil) jednu z nich sežral a pak se demonstratvině poblil. Ale to se snad nedá přičítat mému kulinářskému umění.

10. V přestávkách mezi péčí o nemocné mám ještě na krku zahradu, ze které sou třeba sbírat ořechy. Které, jak mi bylo vysvětleno na můj dotaz „proč je nemůžeme nechat veverkám, kua!“ sou zřejmě podobně pitomě drahá záležitost jako máslo, a údajně díky tomu lepší investice než třeba bitcoiny. No nevím, ale bitcoiny aspoň není nutné vyhrabávat z bláta a vyloupávat z nějaký sračky ve který se urodily.  Chce se mi ještě psát další příliv vulgarit a ventilovat tak svůj pocit frustrace a únavy, ale je třeba jít začít vařit oběd. Nechápu, jak třeba lidi s dětma dokážou v takovémto nebo i horším zápřahu přežít víc jak měsíc, bez toho že by své ratolesti zardousili, manžela/manželku umlátili jeho vlastní stehenní kostí, kterou mu vyrvali z těla za to, že si dovolil říct, že mu nechutnaly ty podělaný nudle s mákem, s kterejma se pro ně člověk půl dne plahočil! Každý, kdo toto ještě neudělal, je u mne hrdina.

9 komentářů u „Krutomýval: Jak být ošetřovatelem a nezbláznit se (3)

        1. tento argument probehl. pacient ho dementoval tim ze ve slupce se ale navic chytaji chemikalie. muj argument na to byl ze brambory sou domaci od sousedky. protiargument byl ze „i tak buhvi co se na tu slupku chytlo“. padl navrh svedomiteho umyti brambor a fakt ze se budou varit ve vode. nic. slupka se proste neji a basta. z meho pohledu zbyvaly jedine dve moznosti: rezignace na brambory ve slupce, nebo umlaceni pacienta drevakem. myslim ze moznost A byla vhodnejsi. zatim.

          1. Ještě, že neříkal, že to jíst VŮBEC nebude, protože se to válelo měsíce v zemi. :D

            Jinak, z mý strany to byl spíš žert: pacient má s těmi chemikáliemi (pokud brambory nejsou domácí) pravdu…

            Mývale vydrž (vždy může být ještě hůř ;-) :D ).

          2. Tak to už bych pacientovi empaticky, ale odhodlaně naznačila, že kromě domácích brambor od sousedky existuje i instantní bramborová kaše v prášku. Na to bacha, protože v takové zvrácené logice bude pravděpodobně závadná i skořápka od ořechů, který budeš louskat až do Mikuláše, než z nich budeš péct vanilkové rohlíčky (pokud do té doby psi nevyžerou celý máslový sklad Madety…)

            1. „skořápka od ořechů, který budeš louskat až do Mikuláše“ tohle realne hrozilo o vikendu!! Nastesti byl cas na revoluci, takze se mi tomu povedlo (prozatím) vyhnout.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>