Krutomýval: jak dostat Mývala do blázince?

1. Už sem někdy asi zmiňoval, že mám jednu podřízenou, co mě dost štve svojí pracovitostí a svědomitostí. No teď sem dostal šanci jí míru mého rozezlení ukázat na číslech  – zítra jí mám totiž oznámit výši jejího bonusu. Zatímco já dostávám plných sto procent svého maxima, které mne přehoupne přes kulaťoučký milionek, ona dostane pouho-pouhých 5 procent svého limitu, což v jejím případě bude vysloveně pár tisícovek.

2. Abyste si ale nemysleli, že sem Krutý zase moc, událo se to asi takhle: v září sem s ní udělal celoroční hodnocení a přikázal jí do budoucnosti méně pracovat a připomenul jí něco, čemu se v USA říká „work-life balance„. Prostě ať je trochu méně v práci a trochu více doma (nebo sakryš jinde, jen ne mě na vočích) a když není v práci, tak ať mi furt nevolá, nebo nepíše.

3. Jelikož sem měl relevantní výtky (svou pracovitostí mě vrhá do špatného světla a obecně děsně štve) navrhnul sem ji relevantní snížení bonusu. Ze 100 na 75%. To je tak akorát, ne?

4. Jenže, doba je (prý) zlá a tomu, kdo nemá navrženo nad 95% se prý bonus eště pokrátí. Mi vysvětlilo (také zlé) HR. Což sem teda předtím nevěděl (ale možná mohl a určitě měl). Mno, pozdě zbyška honit. Takže ten historicky nejnižší bonus jí budu „radostně“ oznamovat po telefonu já, zítra. Teda vlastně už dneska.

5. Asi chápete, že se na to zrovna netěším. Už sem to měl udělat v pondělí, ale proč něco dělat v pondělí, když to určitě de udělat na americké díkůvzdání, kdy na ní budu apelovat, ať je ráda, že v této složité situaci má vůbec něco. A poděkuje za to na kolenou.

6.  Mno a proč to všechno povídám. Teď sem šel ze svého příbytku vyprovodit jednu svlečno-oblečsnu, a když sem se znaven a stále ještě nahý vrátil do postele, zjistil sem, že mi ta pipka nohou telefon zakopla za postel. Ale ne mezi část ráhno a zeď ale mezi tu téměř neexistentní průduť co je u některých postelí mezi matrací a ráhnem. Btw nevím co je ráhno ale tak si tu věc interně pojmenovávám. A ta matrace nejde sama zvednout, kurvnik šopa!

7. Moje byť zcela nemedvědí tlapa se do průdutě nevejde. Nahoře na stole mám sice eště výsměšně se na mě nyní koukající soukromý telefon, ale byť bych si tam nastavil skryté číslo, ta trubka má volat mě, až uspí dítě či čo.  Jasně, mohl bych jí napsat email, že sem na jiném čísle, ale tím bych jí musel to číslo dát, ne já jí. Jasně, mohl bych jí napsat email, ať mi řekne, až bude harant v limbu a že jí zavolám ze skrytého a pak se mentálně vybodnout na to, že platím z osobního telefonu roaming USA-ČR-ŠVAJC, ale to už je na mou nejen krutou, ale hlavně žgrdáckou povahu moc. Prapradědeček žid by se totiž obracel v hrobě.

8. Takže co zbývalo? Za zvuku blokujících se obratlů a praskajících plotének (ááá, stará zranění z kickboxu se ozývají) odtáhnout postel, abych zjistil že telefon je v jejích útrobách a nikoliv za ní. Nadávající jí zase zandat a rozevřít jí teda jako chtivou a správně přiopilou prvničku, a zjistit, že ten kurevskej přístroj není ani tam, on je prostě „někde mezi„. Málem sem to tam celý podpálil a doufal že jediné co je nehořlavé je telefon a já.

9. Nakonec mě zachránila matka. Nebo sestra. Prostě kdokoliv mi do bytu někdy v minulosti přinesl takovou tu podle mě zednickou lžíci a oni tomu říkaj asi kulinářská špachtle na něco. Ta, spolu s vidličkou a mojí rukou sedřenou téměr na maso, telefon v útrobách uchopila a po několika dropech jak z herny u claw machine, se mi to přecijen podařilo vytáhnout. Cítil sem se jako McGyver po hodině z Robokopie.

10. Ale než se začnu vytahovat jakej sem génius: protože před tímto výkonem sem se bál o úspěšnost celé mise i já, normální kliďas, podlehl sem společenskému tlaku a podíval se dopředu na google, a ptal se ho „jak dostat telefon z pevně uzavřeného vnitřku postele, kam je jen malinká dutinka na vstup“.  A našel tam tenhle prima návodný obrázek, podle kterého mi došlo co musím udělat: vytvořit „claw hand“ (roboruku s drápem) a následně už si jen zahrát hru, kterou sem od dětství nenáviděl, protože když už sem nějakýho toho plyšáka po půl hodině slintání laskavě vyhrál, musel sem ho dát tý fuchtli, co tam byla vždycky se mnou. Rada do budoucnsoti pokud se tedy někdy eště vrátím do minulosti: nebrat teenage holky na rande do arkád! Chtějí abyste jim furt jen vyhrávali plyšáky! Jo a teď už musím jít spát, protože za pár hodin vysvětluju velmi pracovité a svědomité dívce, proč bude mít na vánoční dárky daleko míň než doufala. Začnu asi tím, že mít dva haranty, jako má ona, je v dnešní době zbytečný přepych a že si za to celé tedy může sama. No nebo ne??

clawhandclawing

ps – obrázky nevlastním, nalezitelné sou na facepunch a society6 a autorem je teo zirinis.

11 komentářů u „Krutomýval: jak dostat Mývala do blázince?

    1. kdybych si tam chtel zavolat druhou svlecnu na vypomoc? 🙂

      jinak vypada to, ze to skutecne nebylo rahno (ale ani pelest) ale „postranice“

      nojono, evidentne mam i v oblasti posteloveho vzdelavani co dohanet 🙂

  1. Pokud tuto postel umístíš na loď, i na ráhno možná dojde. Jinak ještě jeden předmět se z takového prostoru vyndavá hůř než mobil: Nepřetržitě zvonící mobil :-).

  2. Promiň nám ubohým pipkám majícím několik harantů, že si dovolíme v práci pracovat. Tak nějak z blbosti nám vlastní jsme předpokládaly, že slovo pracovat bylo odvozeno od slova práce. Sice se kajeme a omlouváme, ale s blbostí nám vlastní budeme v nastalém tempu práce pokračovat….Myslím, že nás nezměníš ani ubráním prémií:-P

    1. Myslím že bez nás pipin/pipek by nebylo ani autora 😀 ale na jeho hodnocení to asi nic nezmění 🙂

  3. Kde ze to muzu u vas pozadat o pracovni misto?
    Nic neumim a jeste k tomu nic nedelam, ale umim bajecne predstirat, ze jsem plne vytizena. Rozhodne ohledne prace nikoho neotravuju a posledni mozny den (nebo jeste lepe den pote) uspesne googlim, jak to smest ze stolu, pripadne najizdim na redbullovy rezim.
    Bonus ocekavam samozrejme 100%. =)

    1. no hele ale to bajecne predstirani ze si plne vytizena se mi take moc nelibi…. ja obecne nemam rad kdyz kdokoliv moc pracuje, natoz to dava na odiv, to je proste neprijemne a demotivujici prostredi 🙂

      ale hlavnim kriterium pro zamestnance ktery ode me dostane stoprocentni bonus by bylo: at o nem neslysim jak je tyden dlouhej! At klidne doma zalejva kytky, travi cas na greenu, nebo ziranim do prazdne sklenice od marmelady, kdyz si nebudou klienti kor moc stezovat a ja o nej nebudu zakopavat, tak je to v poradku 🙂

      Ale zamestnanec ktery mi kazdy den (nekolikrat!) pise a trikrat tydne vola, boze to se rovnou muzu ozenit!

          1. pochlebovani byt falesne je v poradku. jen nesmi zasahnout do zadouci frekvence temer nuloveho kontaktu se zamestnancem. takze pro priste:

            1. o idealnim zamestnanci neni videt ani slyset. tecka.

            2. v pripade ze se ho JA SAM si ho najdu, kontaktuju nebo proste se ho ja prvni dotazu na cokoliv, treba takovou blbost jako co dela – ma moznost mi strucne pochlebit, ale pak se ihned zase musi stahnout do své nory a nechodit mi na oci/usi.

            3. opakuje bod 1 tak dlouho, dokud se neopakuje bod2.

            TAKTO SE CHOVA IDEALNI ZAMESTNANEC 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.