Krutomýval: Jak být režisérem a nezbláznit se (3)

1. Opět mne potkala situace, ve které musím volit mezi nějakou svou „profesní integritou“ a „zakázkou od klienta„. Minule toto dilema vyvstalo při psaní vtipů na míru různým politikům a jiným osobnostem, kde mi na mysl párkrát přišlo, jestli už nepíšu odpad, nebo  něco „lidsky za hranou“ a nestává-li se ze mě vlastně takto akorát jiný druh hyeny.

2. Nyní řeším to, zda vzít zakázku na natočení reklamy na zboží, které mne neoslovuje. Což by takový problém nebyl, protože to není nic co se mi vyloženě příčí, natož nějaká faleš, jen to nespadá mezi produkty, které by mi byly nějak blízké. Horší je, že klient chce ztvárnění, které považji za vrchol kýče, neoriginality až trapnosti ve smyslu „to už tady bylo tisíckrát“.

3. Přišlo mi, že mám „zajímavější nápad„. Udělat kampaň něčím trochu jinou. Abyste byli v obraze: klip má popisovat vášeň. A to, jak jí lidé prožívají. V předchozí kampani té firmy je takové to typické: spoře oděná modelka stojí u okna a kouká na spoře oděného dřevorubce, kterak mu hrají svaly na poloobnaženém těle. Střetnou se pohledem, oba zavzdychají a vilně se na sebe podívají. Jeden z nich se kouše do rtu, druhý si přejíždí prsty po opasku. Střih, a za chvíli si to (téměř) rozdávají za bukem. Vášeň. Já chci ale o vášni vyprávět jinak.

4. Napadlo mne tedy, že zaprvé klip udělám animovaný, a za druhé bude o vášni mezi starýma nemocnýma lidma. Klientovi se to nelíbí. Vyloženě to nechce. Ale mě se ten příběh i způsob, kterým ho chci zpracovat líbí natolik, že ho udělám tak jako tak, akorát ne jako reklamu pro tuto firmu ale jako své promo.

5. Klient mne ale několikrát ještě kontaktoval, že se mu líbila nějaká moje jiná práce, kterou viděl, a že by to chtěl ode mne. Ale tím způsobem, který si přeje. Tedy dřevorubec a spol.  Ale mne se zaboha nedaří vymyslet příběh a způsob jeho ztvárnění, který by splňoval klientovo přání a zároveň se mi z toho neudělala na čele vrázka z pocitu, že dělám něco, co mne nejenže nenadchává, ale vysloveně odpuzuje.

6. Momentálně jsem tedy ve fázi, kdy „přemýšlím“. Jestli mne nenapadne něco, co by šlo použít, klient se nažral a moje „umělecká integrita“ zůstala celá. Ale také mezitím rozvíjím příběh Tima a Rose (draft níže). Se kterými má chudák animátorka díky mým velmi specifickým požadavkům spoustu práce, ale kteří si mne již úplně získali.

7. Během výletu na Macau bylo dost času přemýšlet nad novými projekty, protože mi tam nefungoval internet a tak se často stávalo, že po ruce nebyla jiná zábava než vlastní myšlenky. Macau bylo pěkné, ale z Ásie pořád vítězí Singapur a Hongkong, jako místa, kam se hodí se podívat vícekrát v životě. Ale myšlenky mne dovedly k zamyšlení nad tím jakým pravidlem se chci při své tvorbě řídit.

8. Trocha kontextu: na Stream.cz se minulý týden urodil seriál Krmelec u Muflona či co. Jeho kvalitu považuji za smrtící. Mne nešlo dokoukat ani první díl. Nevtipné, trapné, za mne pod úrovní Kameňáku. Přesto to napsali, natočili a účinkovali v tom lidi, kteří tu kvalitu umí. Jak se to asi stalo, že to takhle dopadlo? Byl to záměr? Přišlo jim to někomu vtipné? Viděli seriál Bo Jack Horsman a napadlo je, že se jim povede něco podobného?

9. Anebo věděli, že točí příšerný šit a bylo jim to jedno? Případně (jak naznačovalo x nadšených komentářů pod seriálem, zmiňující že oceňují zábavu pro prostého člověka) jim šlo o vytvoření „prosté lidové zábavy“ a toto byl skutečně žádoucí cíl a povedlo se jim tedy pobavit „lid“? A můžu se nad tím vůbec ofrňovat, když do toho evidentně tolik lidí věnovalo čas, energii, peníze, snahu, a existuje asi určitá skupina (a možná né malá) lidí, kterým se to líbí? Není lepší ocenit, že vůbec něco vzniká? I když je to podle mne příšerné? A podle samé logiky, nebylo by rozumné, vzít tu reklamu a natočit jí tak jak klient chce, i když se s tím nemůžu vnitřně stotožnit?

10. NE! Možná si to můžu dovolit říct díky tomu, že mne (zatím) netíží finanční nedostatek, možná díky své naivitě a představě, že jde úspěšně tvořit na poli kinematografie a takovéto ústupky nedělat. Možná si za to jednou budu nadávat. Ale prozatím mám jasno. Firma ode mě dostane Tima a Rose, nebo nic.  No řekněte, nejsou roztomilí, a hodní toho, aby příběh o vášni byl právě o nich? Já myslím že ano.

TimRose

6 komentářů u „Krutomýval: Jak být režisérem a nezbláznit se (3)

  1. I LOVE TIM AND ROSE!
    Natočit dřevorubce s modelkou po jejich–to je už prakticky stejný jako bejt právník.
    Never give in, never give up, never sell out. Please.

  2. Otázka je, jestli mrhat Timem a Rose někde, kde to tak nevidí a nenechat si je v záloze na něco dalšího, i třeba na to promo, jak píšeš.
    Myslím, že se spousta výrobců bude zaměřovat v reklamách víc na seniory, je to početná (a stále vzrůstající) skupina zákazníků, prozíravá firma po tomto skočí.

    1. mas pravdu. tim a rose nakonec skonci v samostatnem projektu. a seniorum se taky chci trochu vic venovat. precijen je to pocetna skupina, navic vsude kolem nas.

Napsat komentář: Čerf Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *