1. Mám rozepsaný článek s názvem „Do Boje„, popisující jednak mojí novou „bojovnou“ kérku, druhak to, jak sem se vypořádal s následky přesdržkodostání a třeťak to, co sme s tím s klukama podnikli. Ale to teď musí počkat. Protože se mi právě povedlo vnést silný neklid do romantického vztahu jednoho známého, s jehož ženou se léta přátelím (a nespím s ní, považte) a které sem velkoryse nabídl  (zatímco já se eště plácám v Evropě), aby si udělala předvánoční nakupovací víkend v New Yorku a zůstala tam u mě a neplatila zbytečně 300 dolarů za noc v hotelu na Manhattanu.

2. Potud v pořádku. Její partner o tom věděl, jet s ní sám „nemohl“ protože je „churav“, což je chlapština pro: „Zbláznila ses?? Víkend strávit nakupováním může jen maniak!“, takže co. Já jí minulej tejden dal klíče a instrukce a tím to haslo.

3. Nutno podotknout, že ta žena i já máme poněkud „skvrnitou“ minulost (a v mém případě i současnost) co se týče monogamie a sexuální zdrženlivosti obecně. Jednu dobu se o ní i mě v určitých kruzích říkalo, že ona se (dámy prominou) šíleně „kurví“ a já sem „mega-děvkař“. Asi chápete, že jí to pověst zkazilo, mě to na ní přidalo. Jojo, prostě dvojí metr.

4. Nicméně u ní je to už fakt minulost, takže její momentální partner co s ní je asi 5 let, nemá důvod k obavám. A rozhodně ne ode mě, protože faktem je, že ženy co spaly se všema mejma známejma, kamarádama, sousedama, i nepřátelama, mě prostě nelákají. „Správná“  žena je upejpavě cudná, dokud se nedojde do ložnice, kam ji dostat musí trvat víc než jeden večer účelové snahy.

5. No ale zpět k příběhu: takže Exšlapka (mimochodem já jí mám fakt rád, kdyby to tak nevypadalo) si užila víkend v NYC, roztočila příšerný prachy a spokojeně se dnes vracela do Prahy. Protože sem jí požádal, aby mi z domova dovezla do ČR jednu věc, kterou tu budu ve středu potřebovat, řekl sem si, že si pro to dojedu rovnou na letiště.

6. A teď poslouchejte, jak sem NESMÍRNĚ ohleduplnej a hodnej člověk! Protože toho blba (partner Exšlapky) znám a vím jakej je nemožnej romantik (jako vážně, ne jen fake, jako já), řek sem si, že mu napřed zavolám, jestli pro ní nemá  přichystané nějaké romantické dostaveníčko na letiště, abych to svou nečekanou přítomnosti třeba nenarušil. Sem vlastně světec.

7. Problém je, že moje pověst mě předchází, takže Blb během telefonátu zřejmě pojal podezření, že já se ptám, jestli tam pojede, „abych se ujistil že nikoliv a mohl tam s Exšlapkou páchat nějaké nepřístojnosti sám“. Několikrát se mě zeptal,  jestli  „má mít důvod k obavám„.  Řekl sem, že ne. Pak chtěl vědět  „jestli  tam něco chystám já„. Řekl sem že taky ne, jen si vezmu balíček co mi přivezla a du dom.

8. Nezněl ale vůbec přesvědčeně. Pravil že jí teda dopředu zavolá. Řek sem ať si poslouží, ale ať z toho proboha nedělá žádnou vědu, že jednak ona je v tom nevinně, a druhak se fakt nic nechystá. Ať mi akorát řekne kdy kam přiletí a jestli  tam nebudu rušit nějaký jeho plán. Což sem fakt potřeboval vědět přeci! Prej ne, je v práci a musí tam být do večera.

9. Z tónu hlasu i obsahu jeho otázek ale bylo evidentní, že sem hodně nalomil jeho důvěru (nebo její nedostatek ještě zvětšil) ve mě, v ten vztah i v ní. Což je mi trochu líto, protože Exšlapku mám fakt moc rád, a vím že ona Blba taky, a že ho, co já vím, nepodvádí. Ovšem, mám takové pravidlo: když někdo na někoho žárlí, dává tím vesmíru (a tomu na koho žárlí) šanci, aby podezření zhmotnil, protože ty negativní emoce už stejně existujou, tak proč je teda jen nenaplnit? Chápete? Takže možná na Václava Havla dojedu s růží, připitomnělým úsměvem a ve Volvu XC90, co má vzadu největší prostor vítenaco.

10 . Poučení pro všechny: nežárlete, většinou žárlíte na špatné subjekty, ve špatnou dobu a navíc tím zvyšujete šance, že žárlit za chvíli bude skutečně proč. A teď už mne omluvte, vyrážím pro 79  rudých růží, každá za „jeden měsíc, co sem byl takový idiot, že jí znám a neřekl jí, že jí děsně chci a musím okamžitě mít„.  To přeci musí zafungovat, nebo ne?