1. Nejdražší synáčku, zřítelnice mého oka, požehnaný plode života mého, Bártíku, ty kluku ušatá, že sem to nevěděl všechno dřív?

2. Asi se ti musím nejprve omluvit, za všechna ta příkoří, která sem na tobě za tu dobu, co si na světě, uzlíčku mé radosti, asi napáchal.

3. Až dnes mi došlo, jak hanebné a hlavně nerozumné bylo moje chování. A kolik sem toho riskoval!

4. Hluboce se klaním a prosím o tvé odpuštění.

5. A nejvíc ze všeho si přeju, abys nadále zůstal v mém životě.

6. Bartoloměji, synu, najde se v tobě trocha toho slitování? Trocha pochopení pro sobecké vrtochy tvého zkaženého otce, který až dnes prohlédl?

7. Nebo už byla všechna škoda stvrzena, a nic nejde změnit, zvrátit, zlepšit, a navěky věků budu litovat toho, co sem udělal?

8. Na důkaz toho, že sem prošel změnou, možná přímo obrozením, ti hned teď pošlu nejen další tučný šek na tvou výchovu a zabezpečení, ale k tomuto dopisu přiložím i své foto.

9.  Vidíš? Vidíš jak se usmívám? To je čistě jen a díky tobě.  Děkuju ti!

10. Ale musím poděkovat ještě pár lidem. Mé díky si totiž v dnešní den, poslední den, kdy je zde v USA možné řádně podat daňové přiznání, zaslouží také pan Obama za svou inklinaci k mě nepochopitelné podpoře značně sociálních (až socialistických) praktik a tlupa daňových poradců a účetních z velké čtyřky za to s jakým umem a pečlivostí upekli z tvého hovna parádní bič na moje daně. Ano, dnes sem odeslal daňové přiznání, podle kterého dostanu na vratkách pěknou řádku tisícovek dolarů. A prej za to vděčím hlavně tobě! A prej to tak bude eště nejméně dalších 17 let a možná i déle! A jelikož už si asi pochopil, že moje city sou stimulované zejména skrze monetární odměnu, tak se nebudeš divit, když teď napíšu následující slova: Barte, miluju tě, a přijde mi, že víc než jen jako svého syna. A toho si, kluku, važ. To sem totiž eště nikdy nikomu neřek.