Krutomýval: jak na ní v roce 2018?

1. Stavil sem se za kolegy v bývalé práci. Zašli sme na oběd. Během něho mi vyprávěli smutné zkazky ze života právníků ve velké korporaci. Kterým sem se již mohl jen zasmát, neboť mě, muže na svobodě, se už netýkají. Sem si teda myslel během první čtvrhodinky a druhého Mojita u oběda.  Pak přišla Ona. Nová kolegyně. Novicka. Vysoko posazené lícní kosti, modré oči, štíhlé nohy a upnutý svetřík odhalující pečlivě vybranou podprsenku. Donesla Paulovi nějaké šanony a že zase půjde.

2. Tomu sem samozřejmě musel zabránit. Jako pravý gentleman sem tedy obratně ukradl židli od vedlejšího stolu a nabídl jí posezení vedle sebe. A že jí rád objednám také jedno Mojito. Nebo dvě, mrknul sem na ní. Sedla si, ale prý že alkohol nepije.  Řekl sem že to ničemu nevadí, že já vypiju i její příděl, takže vesmír zůstane v rovnováze. Pokračování textu

Tipy na Oskary – kdo vyhraje letos?

Letošní rok je mimo #OscarsSoWhite okořeněn ještě kauzami #MeToo a #TimesUp. Které bezpochyby stály už za relativním oskarovým neúspěchem fantastického filmu Disaster Artist. V neděli uvidíme, jestli bojovníci za rovnost pokoří 3 Billboardy, jinak jasného favorita v kategorii „best picture“, prosazením filmu Get Out, nebo Lady Bird. Na pódiu se během děkovných řečí bezpochyby dočkáme spousty proslovů za práva žen, černochů a jiných minorit. Trochu se bojím, že to zastíní skoro vše ostatní.

Krutomýval: miluj krutomyšáka svého?

1. Predevčírem vyšlo najevo, že ve válce já vs myši (o můj byt) jednoznačně prohrávám. Pronajímatel bytu i sousedi se tváří že se s tím prostě musím smířit. Že tohle je holt New York. Že dokud mám myš v bytě pouze jednu, tak se to nekvalifikuje jako „myší zamoření“ (to až tři a více najednou prý) a že udělali co mohli.

2. Přesto že doma udržuji pořádek a uklízečka je pověřena tím aby nenechala nikde ani drobeček, myš se občas ke mě stejně přijde kouknout, jestli se něco nezměnilo. Přichází většinou večer a v noci a do minulého týdne se snažila být neviditelná. Pokračování textu

Krutomýval: Království za Saturnina!

1. Jelikož už nejsem bohatý právník, co má na všechno nějaké pomocné síly, nýbrž chudý umělec, který si musí skoro všechno dělat sám, bylo nutné včera podstoupit hrůzu hrůzoucí ve formě návštěvy úřadu pro motorová vozidla (neboli „department of motor vehicles“ aka DMV) a vlastnoručně si vyřídit nový řidičák.

2. Můžu akorát tak zamáčknout slzu nad tím, jak mne kdysi všude (kam se muselo osobně) doprovázela sekretářka, nebo nějakej jinej poskok, co věděl do které fronty se zařadit, případně ji byl ochoten za vás vystát, nebo znal paní za přepážkou a věděl kdy tam má člověk přijít aby nečekal atd. To byl sladký život. Tomu je ale konec. Pokračování textu

Krutomýval: NYC vs Blondýna s řasama

1. Naučit se dobře řídit auto není jen tak. Osobně mne před autoškolou vzdělávaly hlavně knihy o Jamesi Bondovi, kde bylo opakovaně popisováno, jak skvěle James řídí auto, a v čem to spočívá. Dodnes si proto pamatuji třeba, že podle Jamese Bonda dobrý řidič u řízení nemluví.

2. Samozřejmostí je také že při řízení netelefonuje, neposílá textovky, nejí hamburgry, nehádá se se spolujezcdem, není opilý ani pod vlivem drog, a nemá na klíně rozložený časopis.  Pokračování textu

Krutomýval: Jak být režisérem a nezbláznit se (4)

1. Co s tou všechnou ženskou krásou? Ví ty ženy o tom, jak jsou pěkné? Velká část asi ano, soudím z typu výrazu a stylu fotografie. Některé ale ne. Ať tak nebo tak, po vyhlášení posledního castingu na roli normálně vypadající vysokoškolačky střední postavy se nám přihlásilo ke stovce modelek.

2. Drtivá většina z nich je podstatně hubenější, než role vyžaduje. A po nikom nebudu chtít, aby kvůli roli tloustl. Takže velká část z nich se vyřadila sama tím, že mají postavu modelky nebo jsou velmi podobné tradičním modelkám. Zbytek sice není většinou ani té střední postavy, ale aspoň to není tak daleko od mé představy. Pokračování textu

Krutomýval: Jak upéct makový závin (2)

1. Jak víte, před vánoci se o mě pokusil pekařský duch, a výsledkem byl makový závin, nebo něco v tom smyslu. V náhlém a nečekaném momentu sebekritiky přiznávám, že závin nebyl uplně dokonalý.  Respektive ač jíst se, převážně, dal, legendy o něm nejspíš napsány nebudou. Nejspíš. Jeden nikdy neví.

2. Potřeba po tom aby se o něcěm co vytvořím psaly legendy mne zřejmě ale dovedla k myšlence, že při troše snahy se určitě z „převážně jedlý“ dá udělat „stoprocentně orgasmický„.  Jde jen o to sehnat ingredience, prostor, čas a odvahu na další pokus.

3. A taková šťastná kombinace externích i interních faktorů se sešla právě dnes. Jediným rozdílem ovšem bylo že v obchodě neměli předválené těsto, a nikde v mém okolí není váleček na těsto, takže na mne opět bylo si trochu zaimprovizovat. Pokračování textu