Krutomýval: jak nebýt hypochondr?!

1. Jak víte, několik mých nejbližších přátel jsou lékaři. Co možná nevíte je, že mi relativně často vyčítají hypochondrii. Co určitě nevíte je, že se samozřejmě zásadně pletou. A to neříkám jen proto, že mi google určil už několik druhů rakoviny a předpovídá brzkou smrt a nikdo mi to nevěří.

2. Osočení z hypochondrie je podle mne příliš často zneužíváno na situace, kdy dotyčný ví že trpí nějakou zásadní chorobou a dle svých pocitů má pravděpodobně jen týdny maximálně měsíce života, ale buď ještě nenašel odvahu dojít na potvrzující vyšetření k lékaři, nebo tam zašel, ale neschopní doktoři nic nezjistili a začali mu tvrdit že je hypochondr. Pokračování textu

Krutomýval: jak si přivydělat čtením?

Milí čtenáři. Máte někdo chuť přivydělat si mrzký peníz občasným čtením scénářů a podáváním zpětné vazby ohledně toho:

1. jak rozumíte zápletce

2. jak vás přběh baví

3. jak vnímáte a jak byste charkerizovali chování a motivace hlavních postav

4. jak předvídáte že příběh skončí? Pokračování textu

Krutomýval: Jak být režisérem a nezbláznit se (3)

1. Opět mne potkala situace, ve které musím volit mezi nějakou svou „profesní integritou“ a „zakázkou od klienta„. Minule toto dilema vyvstalo při psaní vtipů na míru různým politikům a jiným osobnostem, kde mi na mysl párkrát přišlo, jestli už nepíšu odpad, nebo  něco „lidsky za hranou“ a nestává-li se ze mě vlastně takto akorát jiný druh hyeny.

2. Nyní řeším to, zda vzít zakázku na natočení reklamy na zboží, které mne neoslovuje. Což by takový problém nebyl, protože to není nic co se mi vyloženě příčí, natož nějaká faleš, jen to nespadá mezi produkty, které by mi byly nějak blízké. Horší je, že klient chce ztvárnění, které považji za vrchol kýče, neoriginality až trapnosti ve smyslu „to už tady bylo tisíckrát“. Pokračování textu

Krutomýval: Jak se stát zubařem 2

1. I přišel zase v  mém životě moment, kdy potřebuji zubaře. A jako na potvoru zrovna opět nejsem ve své rodné zemi. Naštěstí tedy zrovna nejsem ani v předraženém USA, kde se zubařům platí provorzenýma synama, nebo kryptonitem. Ale jsem v Thajsku, uprostřed nějakého zeleného ničeho, kde se mi nechce jen tak k nějakému místnímu felčarovi.

2. Živě mám totiž v paměti historku z před pár týdny, kdy mi tu místní pracovnice líčila osud jejich nebohého zahradníka. Ten lezl na strom, aby tam něco udělal. Z toho stromu spadl, a velmi nepěkně si zlomil nohu. Jako že mu koukala kost ven či co. I zkusil se z toho vyspat (logické). Druhý den noha byla fialová a několikanásobně velká než když uléhal, tak se rozhodl jít k doktorovi. Pokračování textu

Krutomýval: Jak těžký je život kinofila?

1. Asi zde nikoho nepřekvapí prohlášení, že sledování filmů patří mezí mé koníčky. Dokonce je to možná ten koníček, kterému se věnuji ve svém volném čase nejvíc. A již víc než deset let je pro mne nutností vidět každý nový film, který vyjde do klasické distribuce, ve státě, kde zrovna žiju.

2. A jelikož posledních cca 6 let žiju v USA, tak mám výhodu před českým divákem jak ve formě času  (velkou většinu filmu vidím o něco dřív), tak v podobě rejstříku toho, co jde v New Yorku do kin. A protože odmítám se dívat na filmy určené do kin doma (jde-li o to „poprvé“) tak každý týden do kina vyrazím tak 3x. Možná i díky tomu pak mám tu vyšší  úspěšnost když dojde na sázení na Oskary? Přecijen všechny ty filmy znám a celou sezónu sleduji jejich recenze a výsledky. Pokračování textu

Krutomýval: myslím, že je na čase…

1. Byla jsem požádána, abych pro jeden časopis napsala úvahu na téma kauzy Harveyho Weinsteina. Ta se v posledních týdnech tak grandiózně rozbujela, že nyní zasahuje cca polovinu Hollywoodu a postupně také spoustu lidí i mimo showbyznys a Ameriku. A jak tak nad tím přemýšlím, docházím k tomu, že člověk aby snad byl rád, že není slavný / mocný / bohatý / cokoliv zajímavého. Může tak lépe spát. Bez obav, že se probudí a v emailové schránce najde tucty dotazů od novinářů na to, jak mohl před těmi 10, 15, 20, 30 lety spáchat x/y/x²/x. Pokračování textu

Krutomýval: Jak být režisérem a nezbláznit se (3)

1. Už si pomalu začínám zvykat na to, že si mne (noví) lidé nespojují s právem ale režií. Dneska při natáčení podcastu mi zvukař dokonce gratuloval k přestupu z práva do „kultury„.  Byl to zajímavý moment.  Otázkou je, zda mi je skutečně k čemu gratulovat.

2. Ale možná že jo. Protože oplývám úplně jinou energií a životním rozpoložením, než během dnů kdy mojí náplní bylo přisluhovat zlu. Dokonce zažívám nebývale intenzivní záchvaty produktivity. Za posledních několik týdnů se mi tak povedlo postoupit s několika zakázkama. Které možná někam povedou, možná ne, to rozhodne čas (a producenti), ale rozhodující je, že se tvoří něco podle vlastní fantazie, věc se dotvoří, a pak je na světe. Ale asi největší radost za poslední dobu mi udělala nabídka na vystupování „doma“ (v NYC) na akci, kterou považuju za docela prestižní, a na kterou mne doporučila osoba, která mne viděla někde vystupovat. To potěší. Pokračování textu

Krutomýval: Jak být ošetřovatelem a nezbláznit se (3)

1. Ani nevím, kde začít. Možná tím, že poděkuji Alláhovi za to, že existuje Eminem, jehož hudba mi pomáhá přežít, bez toho, že by se z chaloupky v malé Jihočeské vesničce staly zničehonic jatka jako v hotelu v Las Vegas. Minimálně prozatím.

2. Vůbec nechápu, jak může být někdo schopen trvale pečovat… o cokoliv. Lidi, zvířata, kytky. Všechno to se na mne navalilo, a přiznávám že sou momenty, kdy mám chuť vypustit psy, nařídit jim pochcat všechny kytky,  pak rozkopat ty pochcané květináče, a následně utéct s křikem do blízkých lesů. Pokračování textu