1. Sou dva zaměstnanci. Jeden pracuje od nevidim do nevidim a navíc odvádí fakt kvalitní práci. Druhej, shodou okolností jeho šéf, pracuje jen na svatýho dyndy, nebo pod přímým nátlakem (např hrozba odejmutí bonusu) a i tak odvádí sub-par výsledky. První zaměstnanec svojí pracovitostí svého šéfa dost sejří, samozřejmě, protože to je obtěžující, otravné a celkově morálku nepovzbuzující, když někdo furt tak děsně pracuje.
2. Jo, ten šéf sem já a ten podřízený jeden z mejch otroků. A včera, když sem se bavil se svým vlastním šéfem, tak slyším překvapivou větu: „já bych řek ať jí vyhodíš.“ (zajímavé) a pak „ale já vím že jí máš rád.“ (blbost ale fajn vidět že se eště neprofláklo, že to je naopak). Pokračování textu →