1. Špatná zpráva: před dvěma měsíci mě jednoho večera zastihla ukrutná bolest vystřelující do nohy, a během následujících dnů mi výsledky magnetické rezonance oznámily výhřez bederní plotýnky, utiskující kořenový nerv, nebo nerv kořene, nebo kořen nervu, prostě něco takového, způsobující že se nedá chodit, stát ani sedět, bez bolesti se dalo jen ležet. Prvních pár dnů na znaku mi přišlo, že to musí přestat samo, maximálně s pomocí nějakých sofistikovaných protahování – můj chiropraktik radil McKenzieho metodu a nástroj „lo bax track“. Ani jedno nepomohlo.

2. Pak se náhle bolesti zhoršily do úrovně které řikám „porodní“, protože ač mé vlastní zkušenosti s porodem sou nulové, pod vlivem filmů a televizních seriálů si porodní bolesti představuju jako něco příšerného, u čeho se kontinuálně řve jako když ho na nože berou a to přesně postihlo i mne. Došlo tedy na návštěvu pohotovosti, kde mi byl promptně vystaven recept na opiáty. Z pohotovosti mě pak i s receptem odlifrovali – vše v leže a za mého skučení – k orthopedovi a ten po vyšetření k neurochirurgovi, kterýžto řekl, že doporučuje operaci páteře. Pokračování textu Krutomýval: co je důležitějšího než občanská válka? →

1. Je to tak, nakonec se mi skutečně povedlo vymodlit si jedny letenky, které nikdo nezrušil. Tedy takhle, jejich první část nikdo nezrušil, takže se mi na konci června povedlo dostat se z New Yorku do Prahy podivnou trasou přes Boston a Rejkjavik. Na Islandu mi hned po výstupu z letadla ňácí úřednící strčili špejli do nosu, a otestovali mě. Prý koronu nemám, sdělila mi sms o několik hodin později, po výstupu z letadla do Prahy. Hladký proces, navíc zadarmo. Přišlo mi vhodné Islanďanům poděkovat formou oslavného tweetu sdělující všem mým 13 followerům že Islandic Air a Island sám sou nejlepší.

2. Na pražském letišti ovšem k mému překvapení nikoho ale vůbec nezajímalo okdud člověk přiletěl,  takže nedošlo ani na to že bydlím v koronou přepostiženém New Yorku, natož na to, že mám v kapse čerstvou esemesku stvrzující že hlubokovo v mých útrobách Islaňdané nenašli to, co tam hledali. Pokračování textu Krutomýval: Jak za korony do Evropy a zase zpátky? →

1. I přišel zase v  mém životě moment, kdy potřebuji zubaře. A jako na potvoru zrovna opět nejsem ve své rodné zemi. Naštěstí tedy zrovna nejsem ani v předraženém USA, kde se zubařům platí provorzenýma synama, nebo kryptonitem. Ale jsem v Thajsku, uprostřed nějakého zeleného ničeho, kde se mi nechce jen tak k nějakému místnímu felčarovi.

2. Živě mám totiž v paměti historku z před pár týdny, kdy mi tu místní pracovnice líčila osud jejich nebohého zahradníka. Ten lezl na strom, aby tam něco udělal. Z toho stromu spadl, a velmi nepěkně si zlomil nohu. Jako že mu koukala kost ven či co. I zkusil se z toho vyspat (logické). Druhý den noha byla fialová a několikanásobně velká než když uléhal, tak se rozhodl jít k doktorovi. Pokračování textu Krutomýval: Jak se stát zubařem 2 →

1. Asi zde nikoho nepřekvapí prohlášení, že sledování filmů patří mezí mé koníčky. Dokonce je to možná ten koníček, kterému se věnuji ve svém volném čase nejvíc. A již víc než deset let je pro mne nutností vidět každý nový film, který vyjde do klasické distribuce, ve státě, kde zrovna žiju.

2. A jelikož posledních cca 6 let žiju v USA, tak mám výhodu před českým divákem jak ve formě času  (velkou většinu filmu vidím o něco dřív), tak v podobě rejstříku toho, co jde v New Yorku do kin. A protože odmítám se dívat na filmy určené do kin doma (jde-li o to „poprvé“) tak každý týden do kina vyrazím tak 3x. Možná i díky tomu pak mám tu vyšší  úspěšnost když dojde na sázení na Oskary? Přecijen všechny ty filmy znám a celou sezónu sleduji jejich recenze a výsledky. Pokračování textu Krutomýval: Jak těžký je život kinofila? →