1.  Zase sem zavítal na Vánoce do rodné hroudy. Nevím, proč si tohle příkoří pravidelně na sobě páchám. Tedy vím, ve svém značně pokročilém véku, téměř čtyřiceti letech, sem pořád otrokem svých nedospělých emocí vůči rodině.

2. Tudíž sem příslíbil účast na Ježuchovi svému zlotřilému otci a zpovykané a stále ještě všemi bohy rozmazelné sestřě. Sestra má nový vůz. Přijela pro mně na letiště. Seřvala mne za to, že sem dveře jejího plechového oře zavřel „příliš prudce„. Jen steží sem odolal impulsu vyndat z jedné z vánočních krabic Manolo Blahnik boty na jehle, co jí a její rozmazelné duši vezu, a vetknout je jí podpatkem od oční jamky, jako to chytře udělala Bridget Fonda ve filmu Spolubydlící a zakalit její potenciál na držkování vůči mě forever.

3. Ale sem gentleman. Tak sem jí jen řekl že je kráva a ať drží hubu.

4. Cesta z letiště tedy probíhala v poklidné tiché atmosféře. Když sem vystupoval, dával sem si obvzláštní pozor, a dveře u pasažéra dovřel velmi klidně a potichu, načež se z řidičky vylinula sprška nadávek tak vulgárních, že je není možné zde reprodukovat, páč vím, že někteří z vás sou křehké duše.

5. Když ta rozmazlená děvka vodjela, čekala mě pomyslná náruč otce. Ten mě naštěstí  ignoroval, pouze mi oznámil že má radost že volby v USA vyhrál Donald Trump a tím mezi námi ještě zvětšil vzdálenost co již takto tvořil oceán.

6. Rozhodl sem se že se nenechám ničím vytočit a budu se v ČR věnovat hlavně tomu, kvůli čemu sem SKUTEČNĚ přijel – levná zdravotní péče. Poslední dobou mne totiž zlobí koleno, tak sem se dokopal (hehe) k návštěvě lékaře. Ortopeda. Člověk by si řek – povolaný to člověk, no ne?

7. Přijal mne asi sedmdesátiletý pán. Při prohlidce rentgenů konstatoval že obě kolena sou v pořádku. Hurá. Pak mi je chvíli ohmatával a do toho levého se rozhodl mi nakonec dát nějakou injekcu. Na dotaz „co to je za injekci“ řekl „šetřící„. To mi znělo dobře. Nechal sem si jí dát, nezaplatil ani dolar, a odešel z ordinace.

8. Během asi dvou hodin mě koleno začalo podivně bolet. V následujících pěti hodinách se bolest stupňovala, na koleno nešlo došlápnout, nešlo jím otáčet a celkove se chovalo jako koleno tzv nepoužitelné. Přišlo mi to divné a líto, protože pan doktor původně tvrdil že má kolena sou v pořádku a injekce je šetřící.  Šel sem spát s pocitem že „do rána se to musí spravit“.

9. V noci mě ovšem opakovaně budila bolest (kolena, surprise surprise) a druhý den situace postupně gradovala v nesnesitelnou. Nesnesitelnou asi jako sestra, když má dobrou náladu. Na štedrovečerní večeři sem se doplazil taxíkem, u stolu seděl tak, aby kdyby se mi někdo náhodou dotknul kolene tak sem mu nedosáhl na krk, protože bych ho musel zabít.

10. Ihned po večeři sem tágem pádil do vojenské nemocnice na pohotovost. Nebudete věřit co mi tam řekli. Že moje koleno je v pořádku, a tohle prý je „občasná reakce na tu injekci“ a „přejde to do 72 hodin.“ No neposrali byste se? Poučení je: k lékařům nechodit, vánoce neslavit, a kolena nešetřit. Happy Fucking New Year.