1. Sou dva zaměstnanci. Jeden pracuje od nevidim do nevidim a navíc odvádí fakt kvalitní práci. Druhej, shodou okolností jeho šéf, pracuje jen na svatýho dyndy, nebo pod přímým nátlakem (např hrozba odejmutí bonusu) a i tak odvádí sub-par výsledky. První zaměstnanec svojí pracovitostí svého šéfa dost sejří, samozřejmě, protože to je obtěžující, otravné a celkově morálku nepovzbuzující, když někdo furt tak děsně pracuje.

2.  Jo, ten šéf sem já a ten podřízený jeden z mejch otroků. A včera, když sem se bavil se svým vlastním šéfem, tak slyším překvapivou větu: „já bych řek ať jí vyhodíš.“ (zajímavé) a pak „ale já vím že jí máš rád.“ (blbost ale fajn vidět že se eště neprofláklo, že to je naopak).

3. Šéf ji chtěl vyhodit, protože ta holka je nejen můj pracovitý a tímpádem mě šíleně obtěžujcí zaměstnanec, ale taky je to matka dvou malých dětí, které mají nyní nějaké problémy ve škole a matka si na to chce vzít větší volno a zmenšit úvazek aby se jim mohla víc  věnovat.

4. Moje motivace jí vyhovět ALE nevyhodit je jasná: skvěle pracuje a dělá za mě téměř všechnu práci. Když jí vyhodím, hrozí mi, že bych musel pracovat. Búhví jakého jiného trotla bych sem dostal. Zato pokud jí vyhovím, tak bude děsně šťastná a tedy bude v práci odvádět (navíc i z výčitek) eště lepší výkony. I když bude teoreticky jen na půl úvazku, bude určite efektivnější.

5. Byl bych tedy blázen abych jí vyhodil.  Ale to já nejsem, já sem naopak osvícený!

6. Takže sem svému šéfovi řekl, že přeci to, že je matka, která má navíc nějaké problémy znamená, že v rámci naší nejen lidské, na kterou se on jako vedoucí firmy může vysrat, ale korporátní odpovědnosti, (na kterou koukaj akcionáři) je nutné ji pomoci. A umožnit jí,  to co chce.

7. Šéf mlčí. Takže mu věnuju ještě jeden upřenej pohled a dobíjím ho extra silným záchvatem své fejkové filantropie: „Já si najdu dočasnou náhradu a pak má místo zpět otevřené.“. –Nezapomínejte že sme v USA kde se dá kohokoliv vyhodit za cokoliv, bezdůvodně, bez výpovědní doby, bez odstupného. -A zakončil sem to pokryteckým, sobecky motivovaným, kýčovitým, ale oskarově podaným: „přecijeto mladá maminka a její jediný přečin je to že miluje svoje děti.“

8. Šéf se na mě chvíli šokuznale  díval a pak řekl že už dlouho mi chce něco říct. Vzhledem k tomu že, jak sem psal zde, poslední dobou v práci místo práce rozvíjím svého koníčka, trochu ve mě hrklo. Ale svět je naštěstí naprosto fantasmagorické místo.

9.  Dostal sem přidáno a byl sem povýšen. A za odměnu promluvím na celosvětové firemní konferenci během tzv „opening remarks“ abych jako měl v té nové (mocnější, muhaha) roli ještě „větší exposure„.

10. Mno. To zvětšení částky na šeku co dostávám k výplatě se mi sice líbí moc. Ale ten zbytek zní zase jakože se po mě bude chtít práce, a to je hnusné. Naštěstí sem dostal otevřený ruce na výběr vlastních dalších lidí co pro mě mají pracovat. Takže, kde se sežene další takovej loajální a důvěryhodnej dobrák,  nebo dva, co se  jim chce od rána do večera za mě dřít, ale ideálně k tomu mě s tím vůbec neotravovat? A teď dědku raď..