Krutomýval: na co do kina?

1. Birdman – 100% – nový film mexického režiséra jménem Alejandro González Iñárritu se opravdu povedl. Snímek jehož hlavním hrdinou je postava s parádním jménem Riggan Thomson, vypráví o stárnoucím kdysi slavném herci, (nyní debutujícím scénáristovi a režisérovi divadelní hry), který prožívá životní krizi a nechává hru ve které má hlavní roli (na Brodwayi v divadle St. James) rozhodnout o jeho zkáze či spáse. Minimálně co se týče Rigganova postavení ve světě filmu a divadelní slávy. Představitel Riggana je Michael Keaton ve své pro mne životní roli. Více než dobrým parťákem je mu Edward Norton coby sebestředný herec, kterého si Riggan najme kvůli slavnému jménu a Edward pak exceluje v poloze ve které ho běžný divák nezná. A že mu sedne. Ve filmu nemá smysl hledat paralely mezi Batmanam a Birdmanem, ačkoliv to k tomu z počátku vybízí.  Film nebyl šitý k tomu, aby stavěl nějakou linku mezi Keatonem a Thomsonem samotným. Michael Keaton na opakované dotazy „jak moc je ten film vlastně o vás“ uvedl, že dosud žádný hrdina (včetně Batmana samotného) mu nebyl vzdálenější než Riggan Thomson. Naštěstí pro diváka se to neprojevuje na Keatonově splynutí s postavou a garantuji, že peněz utracených za vstupenku do kina (nikoliv za elektřinu k domácímu počítači!!) litovat nebudete. Už jen snad kvůli tomu, jak je film šikovně a zajímavě nasnímán (pocta Hitchcockovi?). Schválně jestli vám tam bude nebo nebude chybět střih.

2. John Wick   – 98% – Oh La La. Doporučuji si: trochu zahulit (ale né moc), uvolnit si celý večer a noc, (protože po shlédnutí Johna Wicka se vám nebude chtít jít domu spát, ale do víru velkoměsta tančit, pít, souložit, vykrádat banky, a pokud to bude nutné, tak i zabíjet), obléct si nějaké pěkné hadry, a jít si užít film debutujícího režiséra, co svou doposavadní 20tiletou kariéru naplňoval tím, že zaskakoval za Keanu Reevese v Matrixu a za další lidi v jiných akčních filmech jako vynikající stuntman (oni ti kickboxeři prostě umí). A na svém celovečerním režiserském debutu vyfrkne takovouhle jízdu! Klobouk dolu. Film má velmi jednoduchou zápletku: „Keanu Reeves se zlobí.“ Ano, vím, nezní to nijak unikátně ani oduševněle, ale když ono mu to fakt de. Navíc se k filmu opravdu povedl soundtrack, a choreografie jednotlivých akčních scén je na samostatnou pochvalnou esej. Plus je film velmi humorný a sexy. Co lepšího si přát? 2 procenta sem mu ale musel strhnout za to, že Keanu tam má paradoxně lepší ruský přízvuk než hlavní ruský mafián, který ho původně nazlobil. To fakt Chad Stahelski nemohl zaangažovat nějakého rusa, nebo aspoň zavolat Rodenovi?

3. NightCrawler – 95% – Jake Gyllenhaal v roli roztomile děsivou ekvilibristikou vybaveného sociopata, co se při své cestě k obchodnímu úspěchu nezastaví skutečně před ničím. Na internetu sem si všiml opakovaných přirovnáních k roli Roberta de Nira z filmu Taxikář, ale Travis Bickle nebyl tak čistokrevně mimo a bez empatie, jako Lou Bloom, takže za mě to moc nesedí. Je to již druhý film v tomto článku co představuje velmi povedený režisérský debut. Tentokrát od Dana Gilroye, který se dosud živil převážně psaním. A to nijak oslňujícím. Ale NightCrawler je svižný snímek o partě lidí, co se v LA živí nočním honěním krvavých zpráv, aby je natočili a prodali televizním stanicím. Je možné, že se vám po něm bude chtít jít rovnou do sprchy, ale ani ta vám jen tak nepomůže setřást ten pocit všudypřítomné špíny a bahna, co na vaši jistě čistou duši Gilroy (za vydatné pomoci Gyllenhaala) během filmu naházel. Tenhle počin by mi normálně přes 90% nevylezl, ale sem nucen přidat 5%  navíc za fakt skvělý výkon od Rize Ahmeda.

4. Gone Girl – 92% – scénář k filmu podle úspěšné knižní předlohy napsala sama její autorka. Podle mě se to na tom pozná, protože film má opravdu detailně propracovanou vyprávěcí linku, psychologii postav a konsistentní dějový vývoj. A navíc kvalitní dialogy. Dejte k tomu solidní výkon Bena Afflecka, který se výborně hodil na roli mírně podezřelého hejska z NYC, co čelí obvinění z toho že sprovodil ze světa svou blonďatou a neméně zhejčkanou manželku,  super výkon relativního nováčka na filmovém plátně Carrie Coon i samotné zmizelé holky Rosamund Pike, a hlavně jako obvykle strhující režii Davida Finchera, a máte fakt působivý film, u kterého vám těch 150 minut uteče cobydup. Otázka je, jestli se vám potom nebude chtít okamžitě podávat žádost o rozvod, případně rušit zasnoubení. Ale to mi koneckonců nepřijde jako nic špatného, takže směle do kina!

5. Lets Be Cops – 85% – Letní zábava. Nic jiného. Film ve kterém si dva třicátníci (Jake Johnson a Damon Wayens Jr.) v LA uvědomí, že jejich životy se neubírají směrem, který si pro sebe původně představovali (jednomu kdysi nadějnému fotbalistovi to překazil vedle vrozeného sklonu k rebelství ještě úraz, druhému submisivita a neprůraznost), a začnou si je tedy zpestřovat tím, že si hrají na policajty. Je to zábavné, lehké, vtipné, a pro všechny, kdo mají rádi nějaké videohry a neberou se moc vážně to bude vyloženě prima podívaná. 5% navíc za akrobacii v podání Natachi Leggero. Musím říct, že na mě by to fungovalo taky.

6. Calvary – 83 % Jestliže po filmu NightCrawler si někdo bude muset dát sprchu, tak po filmu Calvary je možné že pude ten samý člověk rovnou na Nuselák. Ano, film o katolickém knězi co hned na začátku filmu zjistí, že se ho někdo chystá zabít, je fakt ponurý. Ale když on je tak báječně ponurý. Natočil ho totiž brácha mistra v ponurosti John Michael McDonagh, a zřejmě to mají v rodině. Brendan Gleeson to navíc umí dobře podat, a mé oko nesmírně potěšilo, že Chris O’Dowd konečně dostal vážnou roli, kde mohl ukázat že v něm je i trochu něco jiného než Roy z Ajťáků (byť to mu šlo fakt dobře, o tom žádná). Takže doporučuju mít na moment po filmu připravenou nějakou dobrou whisky a pár kumpánů, co vás vytáhnou z té irské depky, do které vás film uvrhne svou působivou atmosférou a záživným vyprávěcím stylem. Plus třikrát hurá pro návrat Dylana Morana na stříbrné plátno.

7. Equalizer – 78% – Ano, mám rád filmy o nazlobených mužích, co s klidnou myslí a pevným stiskem mstí příkoří co bylo pácháno na bezbranných (tedy ženách, dětech či zvířátkách). Proto mi vyhovoval i film ve kterém svojí pomstu realizoval Denzel Washington (Denzel koneckonců uhraje sebevětší blbost na jedničku). Nebylo to tak strhující, zábavné ani půvabné jako John Wick, ale akce pořád dobrá, a snímek natočený kvalitně. Režisér Antoine Fuqua si mě už kdysi získal filmem Training Day, takže sem mu nyní i ochotnej odpustit další bandu stereotypně zlých rusáků nehraných rusáky a vedených megazlouny jménem Vladimír Pushkin a Teddy. Mimochodem Teddyho hraje novozélaňdaň Marton Czokas, a kdybych vám neřekl že Teddyho hraje právě on, tak byste si dozajista po shlédnutí filmu mysleli, že to je Kevin Spacey v jedné ze svých maniakálních hereckých poloh. A to vám patří.

8. Interstellar 75% – Christopher Nolan je širokodaleko velmi a všemi uznávaný a nezpochybnitelně i šikovný režisér. Film Interstellar je však širokodaleko akorát děsně dlouhý, patetický a nenabízející kvalitní vysvětlení pro některé své sub-ploty a obraty. Pěknou recenzi na to má František Fuka, takže se nebudu namáhat, a jen ve zkratce řeknu, že film o tom jak se další parta kovbojů v čele s Matthew McConaugheym a Anne Hathaway snaží výletem do vesmíru zachránit lidstvo zatím kvapně skomírající na Zemi, se relativně povedl, a rozhodně má pár fakt záživných okamžiků (zejména ty, co v nich je Matt Damon), a jeden Adamsovsky (nicméně určitě nechtěně) vtipný moment ala robot Marvin. Kdo četl Stopařova průvodce tak si při jedné scéně ve filmu Interstellar vybaví Marvinovu hlášku „prvních deset miliónů let bylo nejhorších“ a v tom nejméně vhodném okamžiku se v kině nahlas zasměje. Ale zázrak, na který bych chtěl jít znova se nekonal. Prostě solidně natočený snímek, co rozhodně neurazí, ale ani neohromí.

9. St. Vincent – 70% – Billa Murreyho mám hodně rád, a tedy na film, kde opět hraje nabručeného rekluzivního staříka, co se během filmu začne s někým téměř proti své vůli a rozhodně proti očekávání diváka (který by neznal jeho jiné filmy) kamarádit, sem si zašel s poměrně příjemným pocitem, že mě potká další vtipně podaný a chytře napsaný příběh. Ale ono to bylo celé takové trochu nucené a opakované. Ale pořád více než koukatelné, a zase sem si aspoň řekl že je fajn, že někdo dal příležitost Mellise McCarthy hrát i něco jiného než Miss Méšpekysouděsněvtipné. A to se počítá.

10. Dumb and Dumber 2 – hovadina tak na dvě hvězdičky, ale z nostalgie a už čistě kvůli tomu jak geniálně jí Jim Carrey hotdog a jednomu fakt  dobrému gagu s ledvinou se vyplatí na to vyrazit. Enjoy. A setrvejte do konce titulek.

4 komentáře u „Krutomýval: na co do kina?

  1. Gone girl jsem cetla a nemohla se od toho odtrhnout a nejak se nemuzu dostat do kina, ale slysim na filmove zpracovani tako samou chvalu. 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.