Krutomýval: jak být režisérem, scénáristou a producentem a nezbláznit se?

1. Přihlásil sem se do další filmové soutěže. Jelikož sem se o ni ale dozvěděl docela pozdě, mám na realizaci svého soutěžního příspěvku pouze 3 týdny. Ano, snímek sice má trvat jen asi 5 minut, ale i tak. Napsat, obsadit, režírovat a vyprodukovat byť jen těc pár minut něco trvá.

2. Scénář se mi povedlo napsat během 2 dnů. Casting byl také jednoduchý, protože role byly psány víceméně na tělo hercům, kteří už se mnou pár projektů absolovali. Jako největší oříšek se tentokrát vyrýsovala produkce. Nuže posuďte sami.

3.  Ve filmu je 7 rolí. 5 dospělých a dvě děti.  Dva z těch pěti dospělých mají na sobě celou dobu kostýmy Buddhy. Původně to měl být kostým T-Rexe, ale ten není tak rychle k dostání. Buddha je na skladě, ale i tak není dosud jasné, jestli mi ho doručí včas. Tudíž natáčení nebylo možné plánovat na již tento víkend, protože Buddha si dává načas.

4. Jenže, sehnat 7 lidí dohromady, aby měli všichni čas ve stejný den a čas, takhle narychlo, je fakt složité. Mají práci, rodinu, školy, a podobné nesmysly.

5. Buď můžou všichni až na hlavní roli, nebo hlavní role může jindy, ale v tu dobu nemůže jedna z vedlejších plus jedno dítě. Stojím nyní tedy před rozhodnutím: buď přeobsadím hlavního herce, (ale přitom vím, že  one je pro tu roli naprosto ideální a kdkoliv jiný bude jen slabá náhražka), nebo přeobsadím vedlejší ženskou a dětskou roli, ale budu mít svého hlavního hrdinu.

6. Problém je, že najít takhle rychle nový dítě, je fakt náročný. Kamarád má k dispozici tříletého haranta kterého nabídl za účelem natáčení zapůjčit, ale není jisté, jestli tříleté dítě zvládne minutu držet svou roli a jít v záběru (který není možný střihnout, nebo nijak konvenčně) samo z konkrétního bodu A do bodu B, a tam ještě navíc udělat konkrétní grimasu, jak mu říká scénář.

7. Tudíž, v takové variantě bych sice měl toho hlavního herce, ale možná nic nenatočím, protože dítě bude stávkovat. Jak spolehlivý je vlastně takový tříletý děcko? Umí to už poslouchat příkazy a tak? Kdo ví.

8. Ještě jedna varianta je napsat rychle nový příběh, který by byl ještě lepší a ještě vtipnější a ve kterém by nebylo žádné dítě.

9. Když ale to co už mám vymyšlené je geniální! Dokážu překonat svůj původní záchvěv kreativity? Nebo mám obětovat hlavního herce? Nebo vedlejší herečku a  vsadit všechno na harantovu náladu?

10.  Není to jednoduché. Už sem si dneska říkal, že se na to kompletně vykašlu, ale pak mi došlo, že mi během příštích pár dnu na prahu dveří přavděpodobně přístanou dva kostýmy pro Buddhu v nadživotní velikosti, které nejdou vrátit. Co s nima budu dělat?!? To mám určitě všechno za to, že sem před pěti lety v Bankoku využil pomník Buddhy k tomu, abych se o něj opřel při souloži tamní povolné svlečny ve stoje. Ale kdo to moh tenkrát tušit, že jednou budu (já, ateista) potřebovat Buddhovu náklonnost?! Že sem si radši tenkrát nebyl ochotnej odřít ta kolena a dělat to místo ve stoje na zemi na pejska. Ten zatracenej zneuctěnej Buddha se mi teď mstí!

2 komentáře u „Krutomýval: jak být režisérem, scénáristou a producentem a nezbláznit se?

    1. platit harantovi a jeho matce letenku pres ocean? dekuji, to se radsi poohlednu v mistnim sirotcinci 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.