Krutomýval: jak nebýt hypochondr?!

1. Jak víte, několik mých nejbližších přátel jsou lékaři. Co možná nevíte je, že mi relativně často vyčítají hypochondrii. Co určitě nevíte je, že se samozřejmě zásadně pletou. A to neříkám jen proto, že mi google určil už několik druhů rakoviny a předpovídá brzkou smrt a nikdo mi to nevěří.

2. Osočení z hypochondrie je podle mne příliš často zneužíváno na situace, kdy dotyčný ví že trpí nějakou zásadní chorobou a dle svých pocitů má pravděpodobně jen týdny maximálně měsíce života, ale buď ještě nenašel odvahu dojít na potvrzující vyšetření k lékaři, nebo tam zašel, ale neschopní doktoři nic nezjistili a začali mu tvrdit že je hypochondr.

3. Problém je možná v tom, co takový pacient nazývá „zásadní chorobou„. Mne třeba dokáže myšlenky na sebevraždu v zájmu ukončení svého trápení navodit rýma. Ano, může vám to připadat jako pošetilé, ale v mém mozku se během rýmy odehraje bitva, kterou vždy prohraje mužstvo kopající za produkci dopaminu a serotoninu, a nastane doba velkého duševního temna, kdy díky tomu že nemůžu dýchat, nebo neustále kýchám, nemůžu myslet na nic jiného než fakt,  že smrt by představovala vykoupení mé trpící duše a že mne jistě brzy čeká.

4.  Naštěstí od té doby co se nechávám očkovat proti chřipce se výskyt rýmy a nachlazení obecně u mne vyskytuje minimálně a má podstatně kratší průběh. Takže místo toho aby mne provázely myšlenky na smrt 5-7 dní, je to over během 30 hodin. Během kterých si nestihnu aktualizovat svou poslední vůli, a bez toho samozřejmě nemůžu jít skočit z mostu, a zemřít jako slušnej člověk.

5. Nyní sice nemám rýmu, ale opět se domnívám že umírám. Naposledy mne tento pocit postihl asi před dvěma týdny, když mne do achilovky kousl thajský pavouk. Přijde mi ZCELA pochopitelné, že v takové chvíli člověk myslí na smrt a přemýšlí nad tím, jestli závěrečný song na svůj pohřeb nemá na poslední chvíli změnit z „Without Me“ od Eminema na „Spider of Destiny“ od Franka Zappy.  Ovšem ošetřující personál se mi za mé pohřební řeči smál a nazval mne hypochondrem.  No prosím! Je pavouk do achilovky ale nekousl!

6. Za mojí momentální doměnkou, že mé dny jsou již spočtené stojí nově pocit, že umírám na rakovinu „všeho možného“.  Nechci zacházet do nechutných detailů ohledně toho proč si to myslím, ale tuším že můj ošetřující lékař mi zase řekne „nemáš rakovinu a táhni„, a tím to hasne. Samozřejmě že mu nechci „ukázat“ (a mít rakovinu a umřít), ale obávám se, že nálepku „hypochondr“ mi už nikdo neodpáře, vzhledem k tomu že pocit že mám rakovinu mám již tak deset let a pořád mi to nikdo nepotvrdil. Cítím za tím nějaké záškodnictví.

7. Co s tím? Přislo mi, že se toho sprostého osočení zbavím když si udělám test na hypochondrii. Ale ten nabízí samé hloupé otázky jako: „domníval jste se v posledním roce několikrát že umíráte?“ NO KDO NE? Co to je za dementní dotaz? Nebo tohle: „obáváte se občas o život, protože cítíte, že vám přestalo bít srdce?“  NO JISTĚ! Ale není normální cítit se znepokojen, když vám přestane bít srdce v těle? Co vím z hodin biologie v páté třídě tak zrovna tlukoucí srdce se považuje za důležitou podmínku života!

8. Přišlo mi, že ten test musel bejt nějakej cinklej, protože tvrdí že jsem hypochondr na úrovni „high“. Což je blbost, samozřejmě.  Ale jiný test mi dal podobnou odpověď. A ani po vyzkoušení dalších třech testů nepřiše jiný výsledek. Z toho je jasné jediné: je to celé nějaké globální spiknutí.

9. Anebo? Anebo… špatně vyplňuji odpovědi.  Na dotaz „cítíte se nomálně“ se ale přeci NEDÁ odpovědet ANO. Kdo se, proboha, kdy cítil nebo cítí normálně? Co za psychopata dá „ano“ na takový dotaz? Jistěže se necítítím normálně! Proč si asi dělám ten test kua přece! No a teď už mi zas přijde, že mi nebije srdce. Za jak dlouho asi umřu? Odhaduji to na 50 sekund.

10. Tak ještě stále žiju. Je to s podivem, ale je to tak.  A teď se mi povedlo najít jeden test, který netvrdí že sem hypochondr, takže se mi podstatně zlepšila nálada. A možná mi i začlo znova bít srdce. No vidíte. Celý to vlastně píšu pro ty z vás, kteří někoho někdy osočili z hypochondrie. Není to od vás hezké! Protože co když jim v tu chvíli zrovna nebilo srdce a měli pocit posledních sekund života? Copak byste chtěli aby poslední slova co slyší před smrtí byly „ty hypochondre„? Raději jim místo toho nabídněte koblihu naplněnou vanilkovým krémem. Protože kdo by nerad slyšel „chceš koblihu“ těsně před tím než zataví? Takoví lidé jistě neexistujou. A pokud ano, měli by s tím jít k doktorovi.

5 komentářů u „Krutomýval: jak nebýt hypochondr?!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>