1. Ani nevím, kde začít. Možná tím, že poděkuji Alláhovi za to, že existuje Eminem, jehož hudba mi pomáhá přežít, bez toho, že by se z chaloupky v malé Jihočeské vesničce staly zničehonic jatka jako v hotelu v Las Vegas. Minimálně prozatím.

2. Vůbec nechápu, jak může být někdo schopen trvale pečovat… o cokoliv. Lidi, zvířata, kytky. Všechno to se na mne navalilo, a přiznávám že sou momenty, kdy mám chuť vypustit psy, nařídit jim pochcat všechny kytky,  pak rozkopat ty pochcané květináče, a následně utéct s křikem do blízkých lesů. Pokračování textu Krutomýval: Jak být ošetřovatelem a nezbláznit se (3) →

1. Můj život není jednoduchý. Ovšem, čí je, ptám se. Ale můj život kdysi býval jednoduchý, mi přijde. Otravní klienti, ulhaní obvinění a neposedné sekretářky jsou, jak se ukazuje, nic proti jednomu ufrfňanému pacientovi s tříštivou zlomeninou ramene.

2. To byste nevěřili, na co všechno člověk potřebuje OBĚ ruce! Tak třeba: na otevření zubní pasty. Na nandání pasty na kartáček. Na nandání ponožek. Na otevření jogurtu. Na odšroubování víčka z lahve vody. Na zapnutí kalhot. A ten seznam může pokračovat donekonečna. Pokračování textu Krutomýval: Jak být ošetřovatelem a nezbláznit se (2) →

1. Před cca týdnem se,  jak mí pozornější čtenáři již vědí, můj rodič rozhodl spáchat útok na mojí mentální integritu skokem pod auto a způsobením si několikanásobné roztříštěné (či kýho výra) zlomeniny ramene, kterážto se ukázala být tak komplikovaná, že ho lékaři navrhují celé vyměnit. To rameno. Nikoliv rodiče.

2. Do čehož se rodičovi nechce, a po dnešní konzultaci s třema dalšíma doktorama se odborné konsílium usneslo, že se do toho nechce, kvůli různým kontraindikacím, ani doktorům. To je dobrá i špatná zpráva. Pokračování textu Krutomýval: jak být ošetřovatelem a nezbláznit se? →

1. Od 1.7. bydlím v Brooklynu, v „umělecké“ (rozuměj „plné podivných existencí, hipsterů a zjevně i kriminálníků) čtvrti Bed-Stuy. Volba na právě tuto lokalitu padla na základě několika doporučení kolegů filmařů a scénáristů, faktu, že si zdejší nájemné mohu dovolit, a toho, že to mám blízko jak na letiště, tak na Manhattan.

2. Plus se mi Brooklyn líbí na pohled. I když ještě pořád mi není úplně jasné proč je „brownstone“ takový pojem. Barák z nějakého pískovce či co. Nechápu proč je to jako úchvatné, ale v jednom takovém bydlím, a každý se mě na to ptá, a pak vypadá, že ho to ohromuje nebo mi dokonce závidí, že bydlim v „browstonu„. V kterém není ani centrální klimatizace ani pračka a sušička a PŘESTO lidi maj pocit že to je super. Mrkev v zimě, sáňky v létě. Pokračování textu Krutomýval: Jak se žije v Brooklynu 2 →

1. Od 1.7. sem hrdý obyvatel Brooklynu.  Bylo totiž potřeba se přestěhovat do čtvrti, kterou si budu moci dovolit i jako chudý umělec, a zároveň je v ní vyšší koncentrace právě umělců, než třeba právníků, bankéřu a podobné havětě, takže tu nebudu působit jako totální exoto. Možná!

2. Na mém bloku je nás bílých méně než mám prstů na jedné ruce. Není to špatná zkušenost, ale rozhodně nová. Sem minorita!! Mám zjevně jinou nejen barvu kůže ale i zvyky. Nepostávám v podvečer (či přímo večer) na ulici s obřím kazeťákem (magneťákem, jezevčíkem, dvojčetem, streem, nebo jak se tomu dnes říká) na ramenou, nehraju sousedům nejnovější rap, a nehulím celý den trávu.  Zatím. Pokračování textu Krutomýval: jak se žije v Brooklynu? →