1. Tak si tak včera oxiduju v kanceláři, nic nedělám (teda pracovního, jinak sem samozřejmě buď koukal na porno nebo makal na novém scénáři, oboje záslužná činnost), a mám se dobře, když zvoní telefon.
2. Je to šéf. Pro jistotu dám nohy ze stolu a překliknu z videa o trpasličích prostitutkách na word dokument zasraný nějakou smlouvou, kdyby náhodou šéf volal z mobilu a stál za dveřma mýho kanclu a napadla ho ta neblahá myšlenka jít dovnitř.
3. „How are you and what can I do for you„, začínám servilně a korporátně jako vždy, a malinko si u toho ublinknu do vlastní pusy.
4. Šéf odpoví větou, že klienti mě milujou, kolegové mě milujou (taktně pomlčel že kolegyně mě milujou zejména u mě doma v noci, a ty šeredné aspoň s pláčem z dálky) a že sem prostě báječný.
5. „Chce mě vošukat?“ proběhne mi hlavou. Vždycky sem si říkal, že ta narůžovělá košile je v jeho případě jen excentrita, ale co když je to indikátor něčeho jiného? Trochu sem zpozorněl.
6. „Thats nice, thanks. And?“ Ptám se co já s tím, že mě klienti milujou.
7. „We want to reward you„, opáčí šéf, tedy chtějí mě něčím odměnit. Óh la la, na to dycinky slyším rád, to je jasné. Začnu pravou rukou rovnou klikat na „find the most expensive vacation in Alaska“ v představě, že se za nový extra prima sexy bonus budu brzy válet s leopardama a sněžnejma králíkama někde v okolí Juneau, zatímco mě budou masírovat domorodé 14ctky, za zvuků šumění moře zkomponovaného do jazzového aranžmá skladatelem co měl stýpko na Berkeley college a odřekl svůj koncert v Paříži jen proto, aby přiletěl mi zahrát na Aljašku.
8. „Awesome. How?“ Ptám se a snažím se předstírat nezájem a skromnost aspoň tím, že do svého hlasu vnésu rádoby pokorné rozechvění, jak anální prvnička.
9. „Next month we are sending you to mentor underprivileged kids. Its an incredible recognition. Congratulations!“ vypadne ze šéfa. A následně se dozvím, že budu trávit 3 dny v nějaké prdeli upstate New York tím, že spolu s „dalšími nejslibnějšími budoucími leadry v oboru“ budu mentorovat nějaké nácky. Teda jako náctileté. A prej né holky, protože každý leader dostane na starost pouze příslušníky svého pohlaví. Chápete tu hrůzu? Budu muset předstírat, že k velkým penězům a úspěšné kariéře se dá dospět tvrdou prací a snaživostí, místo šikovného lhaní, skrývání se, a občasného pokouření či vylízání toho, kdo je třeba?
10. To sem to dopracoval. Jen stěží skrývám své zklamání, eště pár vteřin se šéfem kecáme o golfu a jeho kolekci sportovních aut, pak zavěsím, a přemýšlím nad svým trudným osudem. Že já kretén si nevzal Pištu Hufnágla, a nedal se na pěstování růžových hyacintů už před lety. Teď sem mohl sedět na Kubě ve své haciendě u moře, a jediný kontakt s dětma či náckama mít v případě, když mě nezletilé Kubánky masírujou, nebo když já z dálky a sterilně sleduju, jak Bartoloměj roste do šikovného zahradního otroka. A od všeho jiného (a hlavně od předstírání práce) mít pokoj. Ale to ono ne. Život je prašivá čubka!
„14ctky“? 😀 14 – přečteš jako čtrnáct – tak proč tam to „ct“ cpeš? 14ky sice nevypadá o nic líp, ale stačilo by to.
Ale jinak máš v tom článku spoustu hezkých věcí! 🙂 Neříkej, že sis na něm dal záležet? Parafráze s Pištou mě taky dost pobavila 😀 A pak třeba to ublinknutí, pokorné rozechvění jak…, trudný osud 🙂
No spoustu hezkých slov, což mi připomnělo, že jsem už dočetla Mluvící balík. Papouch je teda opravdu extratřída. Stejně bych ale nechtěla bejt rodičem dítěte, který to čte. Vždyť nemůže dělat nic jinýho než se chodit ptát, co ty slova jako znamenají?!
14ctka tam byla specialne pro tebe, dyt vis ze cislovky takhle pisu s chuti a rad.
Ano, Viva La Papouch. Jak uzasna to je knizka, ne?! Hrozne me jako dite mrzelo ze nemam zadna carotelata!
A ano, dal sem si na tom clanku zalezet, kdyz uz ted nepublikuju tak casto tak se aspon snazim. (a to je u me co rict, no ne?) Tak je fajn, ze to bylo poznat.
Mně se tak líbí, když tam dáváš něco speciálně pro mě! I přestože mě ty chyby opravdu rozčilujou o:)
Jó! Čarotelata jsou úžasný! Kéž bysme si mohli takhle vmýšlet cokoli do čehokoliv. Taky mi díky Dulcibele došlo, že svým dětem budu číst pohádky, kde jsou pavouci na straně dobra. Třeba po mně tím pádem nezdědí arachnofobii.
Poznat ta snaha rozhodně je, chválím tě!
Mluvící balík? Durrell? No o soužití z papouškama navíc těmahle mluvícíma bych mohla vyprávět, máme dva.
Když ti určitě nejsou takoví, jako byl Papouch! 🙂 o:)
Mývale, už mě štve to, že (nevím proč) mě tvůj systém blokuje jako spam, a musím čekat (asi 24 hodin?), až se někdo (?) uráčí mě odspamovat… 🙁
zjistim co se deje 🙂
Jak je to jenom možné, že se ti život tak strašně komplikuje? To víš, Emerika, ta země neomezených možností s maximálně devatenáctiletými a níže leadry, to je hotový zabiják. Jak pro tebe tak pro jůesej…. tak, že s chutí do toho…
a nemas k te chuti neco na jeji povzbuzeni? nejak k tomu nenachazim prirozeny apetit.
No povím ti, tuhle náctiletou zvěř sběr bych nechtěla doma ani náhodou. Radši budu hlídat houf štěňat 😉
Vid? Sam nevim jestli se nemam preventivne obesit.
Ser na to. Vždycky, když mě čeká něco podobného slaňování rourou na odpadky a mám chuť to vzdát předem, vzpomenu si na dědovu hlášku: „Aspoň to zkus, když to bude blbý, alkoholikem se můžeš stát kdykoli.“ Takže nestahuj gatě, když je brod ještě daleko, třeba se nějakým bordelem v systému stane, že dostaneš „omylem“ dívčí skupinu a příležitostí ke stahování gatí bude víc, než dost:-)