Krutomýval: requiem pro stážistu

1. Tak se mi povedlo se dostat do éteru jednoho místního rádia, se svým stand-upem. A když říkám místního, tak myslím rádio co vysílá přes 4 státy a má několik desítek miliónů posluchačů.

2. Poslal sem jim totiž někdy v červenci ukázku svého materiálu, v touze se probojovat do jejich nejpopulárnější komicky laděné show. Do srpna sem na to ale úplně zapomněl, a tak se jeden obzvláště nudný pracovní pátek divil, když mi zavolal producent, že se jim moje dílo líbilo a že teda  dostanu svých pár minut šance na zaperlení.

3. Samozřejmě sem skákal nadšením, páč to byla nesmírná pocta. Dostat se tam, být v show člověka, co o rating soutěží s Howardem Sternem a mít možnost předvést se před miliónama nebohých amíku.

4. Jenže, pak se mi to trochu rozleželo, a znervózněl sem. Velká část úspěchu mého vystupování v rámci žánru stand-up, je podle mě v tom, že mě lidi vidí. Můžou teda sledovat jak gestikuluju, jak vypadám, jakou mám mimiku a co k tomu dělám za pohyby. V rádiu nic z toho nebude.

5. Navíc pořád eště (a asi už navždy) mám nějaký byť né zrovna silný ale přesto detekovatelný přízvuk, který přenos po rádiu určitě akorát zesílí. A vystoupení budu dělat po mobilu, což znamená starat se eště o to, aby mi sloužil signál, aby se něco technicky neposralo, a držet ten krám v ruce, páč producent mi asi sedmdesátpětkrát opakoval, že je za žádnou cenu nemám dávat na hlasitý odposlech. Což sem, pochopitelně, chtěl udělat.

6. Řekl sem si teda, že si koupím nějakej prima hands-free set, abych telefon nemusel držet u ucha jak nýmand, ale zároveň aby mě bylo dobře slyšet. Plán se zdál být neprůstřelný. Bohužel v souladu se svou prašivou osobností sem nákup headsetu nechal až na poslední chvíli. To bych totiž nebyl já, abych všechno nepodcenil.

7. No a pak jen několik hodin před vysíláním sem díky tomu pobíhal po Manhattanu od jednoho best-buy k druhýmu, jak kretén, a po telefonu vyslýchal  kamaráda z NASA, co mě navigoval ohledně toho, jaký headset je nejlepší a podle něj zajistí ideální přenos zvukových vln.

8. Po asi 125 minutách horečnatého vybírání mezi asi osmdesáti pěti modelama sluchátek, headsetů a mikrofonů, které by byly kompatibilní s mým dementním mobilem, a zároveň umožňovaly přenos přes drát místo pitomého modrozubu nebo wifi, kerým v takové důležité chvíli nechci svěřovat své decibely, sem byl na vážkách, jestli se mi podaří sehnat, to co si představuju. Následně  sem vyzkoušel eště cca dvanáct různých převaděčů male-to-female jacků,  rozdvojek drátů a konektorů, jen abych zjistil, že bez pájky, diplomu z elektrotechniky, a manuální zručnosti to stejně nezprovozním, tak jak bych si přál. Čímžtopádem sem nakonec kapituloval, a v den dé, hodinu há, minutu em  a vteřinu vé se rezignovaně do rádia přihláslil s mobilem na uchu. Jak nýmand.

9. A jak to probíhalo? Musím se pochválit. Výborně. Nejprve sem byl pohovorovaný,  abych řekl něco o své maličkosti, a  pak už se šlo na věc. Ted na samotné vystoupení naživo do éteru. A jelikož se mi povedlo se ani jednou nezakoktat, moderátora rozesmát dokonce nad rámec svých nejsmělejších představ, a producent mi po show volal s tím, že sem prej byl „fantastickej„, měl sem nárůst ega i erekce okamžitě zajištěn.

10. Oboje mi kleslo v momentě, kdy sem se celý bujarý a arogancí a vodkou přiopilý pak doklouzal do práce, abych tam zjistil, že sem díky přípravám na vystoupení zadarmo, zapomněl ve lhůtě odpovědět na žalobu na 5 miliónů. A před kanclem díky tomu stepoval šéf s výhrůžným dotazem, jak to hodlám vyřešit. No jak, jak. Jak? Hodil sem to na stážistu, co měl za pár dní stejně končit, a věděl sem, že se po létě stěhuje do Švýcarska. A se Švýcarskem nemá Amerika kvalitní smlouvu o vydávání zločinců, a z něj tímpádem maximálně bude akorát tak druhej Polanski. Do dnes sem čekal, jestli mi to projde. Prošlo.  Tak vám o tom píšu. Jo, svět je hrozně hnusný místo. Díkybohu, že nejsem nějakej nedomrlej stážista, na kterýho může každej hodit svoje průsery, nýbrž seniorní právník s parádně našlápnutou kariérou v rozhlase a  ostrejma loktama. A to se počítá. Hezký začátek nového týdne všem, a pokud se vám po přečtění tohoto článku budu zdát příliš krutý, dovolte mi připomenout vám, že nomen omen. Váš KrutoMýval.

5 komentářů u „Krutomýval: requiem pro stážistu

    1. vy ostatni k tomu pridete brzy asi jako slepej k houslim, pac asi budu nekde relativne verejne exhibovat, tak si prijdete na sve… du se oholit at nejak kua vypadam, na ty kamere.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *