Krutomýval: případ jedné chlapské rýmičky

1. Včera ráno sem se probudil a nebylo mi dobře. To je pocit na který sem zvyklý díky tomu že sem často pil alkohol, a také už mi brzy bude čtyřicet. Od života se asi už nedá nic lepšího očekávat.

2. Včera to ale bylo jiné. Začalo to nenápadným šimráním v nose, které sem po chvíli svedl na rozpuk pozdně-jarní alergie a poslušne se hned napral zyrtecem co hrdlo ráčí. Nepomohlo.

3. K večeru už to bylo hodně špatný. Nos se neustále naplňoval dalším a dalším nechutným sekretem, bez ohledu na to co sem s ním dělal. Naprosto nechápu jak to tělo vůbec zvládne vyprodukovat takový kvanta slizu! Copak sem nějaká továrna na humus?!

4. Dneska ráno už bylo jasné, že to není žádná alergie ani něco podobně jednoduše řešitelného, ale že to je ta děvka, rýma. Je mi na umření. Přitom nemám  žádné jiné symptomy nadcházející smrti, jako třeba kašel, bolest v krku, nebo hlavy. Jen ta posraná rýma.

5. Co ta ale s člověkem dokáže udělat! Po dnešním dni mám pocit, že můžu s klidným svědomím začít třeba vařit perník. Protože kdyby mě pak třeba chytil konkureční gang a mučili mě kvůli iformacím, ztroskotali by. Protože ta nejhorší bolest, na jejíž způsobení by ale určitě nepřišli, je, jak sem dnes zjistil: pokoušet se smrkat nosem se zcela rozedřenou kůží na něm. Peklo! To se téměř nedá přežít. I bez toho mučení přiznávám, že sem u toho brečel.

6. Zkusil sem všechno. Kapky do nosu. Nesmrkat. Smrkat do jiných materiálů. Natírat nos mastí. Natírat nos koksem. Meditovat. Strčit si do nosu mraženou jahodu (což ze všech těch pokusů byl ten nejúspěšnější v potlačení bolesti). Ale nic nepomáhalo, nebo ne na víc než tak 30 sekund. A pak zpět ta agónie, a výběr mezi: ucpanými dutinami a hrozbou akutního udušení které je završené explozí hlavy, nebo příšerná oslepující bolest při smrkání.

7. Momentálně sedím už asi 3 hodiny na posteli (ležet se nedá, protože v leže se dusím slizem co mi teče zadkem nosu do krku – a to považuju za opravdu velkej anatomickej podraz), a přemýšlím nad sebevraždou. Vyguglil sem co se dalo abych se pokusil si sám pomoct. Spolykal kdejaké prášky, vyplácal na sebe celou tubu Borozanu, sežral kilo pomerančů a vypil hektolitry čaje. Nic nepomáhá.

8. Jako jediné řešení mi přijde se zabít. Vím, že se vám to může zdát jako přehnaná nebo dokonce zbazělá rekce, ale takovýhle život přeci nemá cenu. Navíc se zdá, že míru mého utrpení málokdo chápe!

9. Ano, člověk by si mohl říct, že za pár dní (prý) rýma odezní a vše bude zase v pořádku. Ale já se ptám: bude? Vážně? Je normální chtít po člověku, co prožije takovéhle trauma, aby pak pokračoval ve svém životě, „jako kdyby nic„? Předpokládám, že existují různé podpůrné skupiny anonymním přeživších rýmy (APR), ale má cenu někam roky chodit, podlehnout iluzi, že život má ještě cenu a nakonec začít věřit v boha? Který je ovšem původce toho veškerého neštěstí, protože na mě původně seslal tu rýmu?! Dyť to vůbec nedává smysl!

10. Při cestě do lednice pro další mražené jahody sem navíc podlehl a otevřel láhev třítisícového Veuve Clicquotu, který tam poslušně čekal na svou šanci. V půlce té láhve mi přišlo, že se na chvíli situace zlepšila. Takže to asi dojedu, a pokud se pak nebo tím nezabiju, dojdu opět k tomu samému závěru: chlast je to jediné správné řešení čehokoliv. Akorát nechápu jediné, proč si na tomhle „řešení čehokoliv“ eště někdo nepostavil politickou kariéru? Dyť by se musel okamžitě stát úspěšným vůdcem, nebo třeba i… já nevím, prezidentem…?

7 komentářů u „Krutomýval: případ jedné chlapské rýmičky

  1. Zrovna před týdnem jsem si užil svou oblíbenou „křesťanskou“ virózu. Během nultého dne jdu normálně do práce a přes den zjišťuju že na mě „něco vlezlo“. Nakoupím zásoby protože už je mi jasné, že další den (první regulérní) bude horečka, zimnice, bolehlav, a nezastavitelná rýma. Druhý den mě zase chytne takový kašel, že mě z něho večer bolí břicho jako po tisíci sklapovačkách. No a třetí den podle křesťanské tradice vstanu z mrtvých, abych čtvrtý den mohl zpátky do práce 🙂

    1. Zajímavý a vtipný popisy – tvůj i Krutomývalův 😀 Chlapci, chlapci, kdybyste hned na začátku vzali do ruky moxovací doutník a pomocí něho nahřáli jeden či dva akupunkturní body, tak by se nachlazení možná ani nedostavilo… 🙂

      1. V moxovacích doutnících se vyznám asi tak dobře jako v ulicích Godthaabu, jediný rozdíl je v tom, že o existenci Godthaabu jsem věděl :-).

  2. typicky chlap. Kdyby mel rodit, lidstvo vymre. Ale zasmala jsem se. U mrazeny jahody v nose nejvic.

  3. Tak nejlepsi mast na rozedřený nos je infadolan a na moznost dychat je nej mentolova tycinka od čongů a na predchazeni choroby zazvor, zazvor, zazvor jo a jeste myslim zazvor 🙂 !

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *