1. Omlouvám se za nezvykle dlouhé prodlevy, ale můj nový život neprávníka je plný nových neprávnických a tímpádem extrémně náročných zážitků. Například mne příští týden čeká rozhovor s novinářkou. Z celostátního deníku! Která si s sebou bere i fotografa. To abych si na to najala maskérku, kostymérku, tlupu oděvních inženýrů, fitnes trenéra, tým plastických chirurgů a tiskového mluvčího. Ale do pondělí daleko. To počká.
2. Jsem totiž opět na návštěvě v ČR a momentálně se smažím v Jižních Čechách s výhledem na bazén s příliš horkou vodou. Po víkendu pokračuji v Praze v natáčení svého seriálu, a ač mne to nesmírně baví, často u toho myslím na Churchilla. Všem přeživším holokaustu a jejích příbuzným a pozůstalým se tímto omlouvám, ale je to tak. This is war.
3. V USA se věci snad sunou tím správným směrem. Seznámila jsem se tam se šikovným kameramanem, poznala střihače který dělal něco třeba i na Dexterovi a Walking Dead, a rekruitovala ho na to, aby mi sestříhal znělku k seriálu. A když jsem se dozvěděla kolik bere, tak jsem poděkovala bohu, že mám za sebou kariéru právníka a můžu si dovolit barterovat právní znalosti za technické profese tam, kde bych jinak musela tlačit velké nuly.
4. A díky různým shodám okolností jsem se nakonec v New Yorku seznámila i s několika producenty. A jeden znich je žena, hledající „skvělý scénář k realiazaci malého indie filmu„. Takových mám ve svém šuplíku několik, napadlo mé ego samozřejmě ihned. Inu přihlásila jsem se, došla na schůzku a prožila tak svůj prvni opravdový americký „pitch“. Tzn setkání kdy na jedné straně je člověk s penězma/rozhodovací pravomocí, na druhé straně se potí nějaký chudák co ví, že má tak 30 max 60 sekund na to vykomunikovat, že jeho nápad představuje právě ten skvělý a jedinečný počin, do kterého by měl „protivník “ investovat.
5. Proč já hloupá jsem se na tento moment lépe nepřipravila? Ačkoliv mi to kolegové na festivalu na kterém jsem před dvěma lety vypomáhala nejen říkali, ale i jsem to tam viděla v praxi. Polilo mne horko a zima zároveň. Znáte ten pocit, že si říkáte „jojo tohle chápu, na to se připravím, až to bude potřeba“ a pak najednou je to potřeba a vyste se zapomněli připravit? Tak to je ono.
6. Sedím ve snobské francouzské kavárně uprostřed Manhattanu a čekám na protistranu. Vejde sympatická žena v naprosto neuvěřitelně zachovalém a oku lahodícím stavu (jak jinak, co jsem čekala), objedná si vodu z ledovce a lanýžové müsli, sedne si naproti mě, a tak začíná namlouvací rituál.
7. Probíhá to dost podobně jako rande na slepo, nebo pracovní pohovor, mi přijde. Pár formálních úvodních otázek ve smyslu „tak mi o sobě něco povězte„, a de se na věc. Řeknu jí, že mám tři scénáře, jeden že je romantická komedie, druhý scifi ze žánru dramedy a třetí právnický thriller. Chce slyšet námět všech. Tak paráda. Nyní se ovšem zastaví čas, a já bolestně vnímám každou jednotlivou sekundu, jak se vleče a zároveň uhání o stošest. Je mi jasné, že pokud ze sebe během 30 sekund koherentně nevysoukám hlavní příběhový „hook“ je to v prdeli. Něco blábolím, a sleduju každičký milimetrový pohyb koutků jejích úst a křivku obočí.
8. Na to, co si myslím, že zareaguje nejvíc, nereaguje. Uprostřed pitche na tu dramedy se ten obličej ovšem pohne, skoro se až pousměje a řekne „I love it. I am laughing like crazy at this“. Což znamená „to se mi moc líbí. Tomuhle se fakt hrozně směju„. Přitom se ale nesměje. Koukám na ní ona zopakuje mojí poslední větu o tom příběhu, pauzne a po pár vteřinách ticha dodá. „I am laughing so hard now!“ Vůbec nechápu, co se to děje. Proč mi někdo slovně oznamuje, že se směje, když se vůbec nesměje? Znamená to, že se jako směje uvnitř, funguje tedy jinak než zbytek populace a cítí potřebu mi to vysvětlit? Přiznávám, že mne to sdělení trochu rozhodilo. Ale zároveň mne natolik zaujalo, že tohle hodlám někomu udělat, až řekne nějaký vtip, oznámím téměř bez hnutí brvy „tomuhle vtipu se fakt směju“.
9. Nicméně schůzka pokračovala dál. Po několika minutách a pár větách ohledně případné smlouvy o mlčenlivosti byla zakončena tím, že 2 ze tří námětů jí prý „velmi zaujaly“ a ať zašlu celý scénář, že si ho s koproducentem chtějí co nejdřív přečíst. Cestu domu jsem prakticky protančila.
10. Až pak mi došlo, že, ehm… Víte jak člověk něco začne, skvěle mu to jde, rozdělá to, je s tím hrozně spokojený, jde mu to tak báječně vod ruky až si nakonec řekne „to dorazím později, až to bude potřeba.“? Neznáte?? Co je to s váma lidi??? No, možná jste divní, ale zase jste asi nemuseli dopsat 40 stránek během 24 hodin. Budiž vám to přáno. Nyní je o týden později, smlouva o mlčenlivosti podepsaná a oba stostránkové scénáře odeslané. A pokud dá bůh/ allah/ jehova/ re /vishnu /xenu/ zaphod beeblebrox / kdokoliv s tou pravomocí, tak si je i někdo z té produkční dvojice přečte. To je zatím asi maximum úspěchu, ve který se odvažuji doufat.
Výborné! Můj plyšový medvěd by sice přísahal, že si na mně ničeho nevšiml, ale fakt se směju! 🙂
oh no! je vas vic!
Ty jsi teda pěkně žánrově rozptýlená! Očekávám, že na příštím setkání vytáhneš z pravé kapsy animák a z levé dokument! 🙂 Tak držím palce 🙂
no shodou okolnosti pohadku mam uz rozepsanou (pze tuhle si nekde Sverak mladsi postezoval, ze mu tatinek uz nechce psat scenare a ze on by rad natocil zas pohadku ale NEMA SCENAR), a dokument mam natocenej a dokonce i prodanej v CR televizi uz v minulem tisicileti :). ted de „jen“ vo to zrealizovat znova neco s nejakou komercni hodnotnou. pze byt chudy umelec je sranda jen po urcitou dobu… pak dojde na rezani usi, alkoholismus a sebevrazdy…
Pohádka pro Svěráka, to je tuze pěkná výzva!:) Dokument je teda už někde ke shlédnutí?
Teď ještě nějaký pěkný sociální drama pro Blouda, prosím!
Hele, přinejhorším máš u nás vždycky ledničku otevřenou, ale zdá se mi, že to nebude potřeba 😉
No, Bloudíku – a co v té ledničce doma máte?! Aby nebyla prázdná! 😀
dokument je nekde v archivu CT, myslim ze naposled se vysilal v roce 99, sama moc nevim jak se k nemu dostat, ale zkusim jim napsat „hej, ja sem ten co to vytvoril, nedali byste mi pjosim kopii“? 🙂 treba to vyjde.
za nabidnuti lednice dekuji, pokud je v ni vice nez plisen a prazdnota, urcite by mne nezklamala.
Mývale, pohádky miluju! Moc doufám, že to klapne! 🙂
no diky, taky moc doufam ze to klapne. zatim je pulka zaslana memu dramaturgovi, ktery se na to konto uz mesic neozval, tak nevim nevim 🙂
nastesti mam v zasobe tri, tak kdyz rekne ze tohle je sragora, obratem dostane dalsi naloz 🙂 muhehe.
Výborně! Ty se fakt neztratíš! 🙂