1. Pár dnů poté, co sem se nevědomky pokusil zabít na schodech, byl Štědrý Den.  Jelikož u mě tou dobou stále ještě smrděla sestra (která, světe div se, si pořád eště drží tu ne-prostituční práci, i když podle mě je to otázka dnů, kdy se proflákne, že to je jen díky tomu, že šéfa v pauzách pod stolem kouří), bylo nasnadě, aby mi dala nějaký dárek.

2. Taky že jo. Dostal sem „měřič času na vaření vajec„. Nebo tak něco. Prostě malá plastová mrcha oválného tvaru, co má na sobě tři čárky, indikující zabarvením že vejce je na tvrdo, měkko, nebo hniličku. „Egg Perfect Egg Timer“ se to menuje. Sestra mi to dala se slovy, že už se nemůže koukat na to, jak nemožný sem v kuchyni, a že chápe že chodím furt na jídlo do restaurací, když si nejsem schopen ani uvařit vajčka. To se mě trochu dotklo, protože vajčka podle mě umí uvařit každý debil, což sem se taky rozhodl následující den demonstrovat.

3. To sem ale debil.

4. Pochopitelně, jako normální chlap, sem nečetl k přístroji návod. Přelétl sem ho očima, když sem tu věc vybaloval a zahlédl „vložit do hrnce a sledovat barvu„. No tak fajn, to se nedá posrat.

5. Dá.

6. Vzal sem hrnec, nalil do něj vodu,  vložil do něj vejcověřič, a postavil to na sporák. Pak sem si šel číst nové vydání časopisu Scientific American. Během toho mě napadlo, že nevím, jestli se tam mají dát vejce v momentě, kdy se voda vaří, nebo dřív, a jestli se ten měřič měl dát do vody až při bodu varu, nebo hned na začátku.

7. Začal sem to zuřive googlovat, ale světe div se, tuhle otázku si nikdo při používání toho ďábělského přístroje zřejmě nekladl. Všude je jen „vložte do vody„. Ale nepíše se tam jestli do studené nebo vařící. Sakryš. Mezitím se voda začala vařit, tak sem neměl čas to dál řešit, neboť sem musel jít umístit vejce. To sem provedl, ale přišlo mi, že časovač už mezitím sám, bez přítomnosti vajec pokročil moc směrem k „na měkko„.  Rychle sem se eště snažil dogooglovat jak se vůbec vaří vejce, ale mezitím už časovač ukazoval jednoznačně „na měkko„, což bylo stádium co sem chtěl.

8. Takže bylo nutné jednat. Vejce sem vyndal a jedno z nich pod studenou vodou opatrně otevřel. Nasralo mě, jak je složité dostat z toho vajčka byť kousilínek skořápky!!! A eště víc mě dožralo, že vevnitř bylo vejce v podstatě syrové. Naštvaně sem tedy všechna vejce, včetně toho otevřeného hodil zpět do vařící vody – kde mezitím časovač pokročil k „na hniličku„. Kua!

9. Zkrátím to. Postupně sem vejce vyndaval z hrnce, zkoumal, a zandaval zpátky eště asi dvakrát, přičemž to co sem otevřel, mi pak vždy nechutně vyhřezlo do té vařící se  vody. Kde sem je všechny (až na jedno, co sem si chtěl pojistit, že bude naměkko  a tedy sem ho podruhé zpátky už nedával) nechal už jen asi minutu, než sem ztratil nervy, protože časovač ukazoval už skoro natvrdo. Vejce sem nadobro vyklopil do dřezu a následujících pět minut se je snažil oloupat, abych si je mohl vykydnout do skla. Což se mi nedařilo, protože jak se ukázalo, zbavit vejce skořápky je nadlidský (nebo aspoň nadmývalí) úkol.  To jedno vejce navíc bylo syrové a zbylé dvě naopak byly víc než nahniličku. Asi proto, že zatímco sem ztrácel čas loupáním toho prvního, neměl sem je nechávat se dál vařit. A žádné se mi nepodařilo uspokojivě oloupat  (přestože skořápky posely plochu asi sedmi metrů čtverečních a ucpaly odtok v umyvadle) a musel sem je pak potupně dlabat lžičkou.

10. Suma sumárum, opět sem si potvrdil své přesvědčení, že Mýval do kuchyně nepatří. Škoda že sem si přitom musel pekelně zabordelit kuchyň a opařit dva prsty. Ale aspoň sem si zase připomenul, co mi opravdu jde, narozdíl od vaření. Nalévat si do skleničky vodku. Otevřel sem tedy novou lahev extra chlazené Skyy,  a pokud se vydržím dnes do večera úplně nezbořit, půjdu se podívat na kolegu komika do Comedy Cellar na novoroční párty, kde se budu za pomoci alkoholu, drog a vilných žen snažit zapomenout na ten neblahý vajíčkový experiment. V mezidobí: Hezký vstup do roku 2015 všem. Nechť sou vaše vejce lehko loupatelná, vaše kuchyň čistá  a vašim prstům zůstane neporušená tělesná integrita.