Krutomýval: američan – lůzr budoucnosti?

1. Onehdá sem měl možnost vybrat si novou posilu do týmu. Vlastně dvě.  Koordinátora projektu (rozuměj: otroka co bude téměř všechno dělat za mě) a sekretářku (rozuměj: ženskou, která mi bude dělat pomyšlení a bude u toho dobře vypadat).

2. Sekretářku mi ovšem úlisně, nečekaně a zcela za mými zády (!) vybralo personální oddělení, protože prej bych nevybíral objektivně (!) a jistě schválně mi vybrali postarší (rozuměj víc jak 40 let) ženštinu co má možná sekretářkovskej Harvard nebo co já vím, ale do práce zatím chodí podivně zahalená. To znamená u mě prohra.

3. Koordinátor musel bejt teda zcela podle mejch představ. Jelikož ale už nesnesu další ubrečenou (rozuměj: jakoukoliv) ženskou v týmu, ať  vypadá sebelíp, řekl sem si že chlap je lepší volba, ať  vypadá sebehůř.

4. A jednoho takového sem si pečlivě vybral. A když ho proženu všema možnejma pohovorama a testama jak před vodletem do vesmíru, zavolá si mě personální a řekne: „a co Indie?“.

5. Zeptám se co jako je s Indií a vyjde najevo, že za cenu jednoho průměrně tlustého američana můžu dostat tři hubené Indy. A že společnost tedy považuje za záhodno, abych si do týmu najal tři indy místo jednoho amíka.

6. Jenže já do týmu Indy nechci. Jednak jim špatně rozumím (to jako fakt, to neni žádný rasistický přehánění, ale prostě ze všech přízvuků na světě tomu indickýmu rozumím nejhůř), druhak chci někoho konečně na svý time-zone a třeťak, a to je asi nejdůležitější, chci svobodu rozhodování.

7. A když řeknu že chci tlustýho američana a ne jeho váhu v indech, tak to tak má bejt. Nějakou dobu sem musel na toto téma bojovat s personální hydrou, ale pyšně hlásím, že sem si amíka vybojoval. Došlo ale až na argumentací bílym domem, a to já nerad. Ale muselo to bejt.

8.  Během vyjednávání o indo-americkém paktu o neútočení mi byl jako vstřícný protinávrh nabídnut eště Ir, který stojí 61% procent Amíka, nebo Čech, který stojí 45%. Oba sem bojkotoval s tím, že v Irsku je moc zeleno a češi moc chlastaj, to je známá věc.

9. Celá tahle eskapáda mě dovedla k zamyšlení se nad tím, jakou má běžný američan vlastně šanci na to se v USA uplatnit? Proč by ho někdo najímal, když za jeho cenu může mít tři indy,  dva a čtvrt  čechů nebo jeden a půl ira? Kteří sou stejně vzdělaní, kvalifikovaní, a v 1 ze 3 případů i stejně dobře anglicky mluvící jako chudák yankee? Jakou tržní hodnotu si eště můžou američani urvat, když ne větší nabídku kilogramu na centimetr krychlový?

10. Rychle sem to ovšem přestal řešit, protože sem dosáh svého a tímpádem nebylo třeba se dál zamýšlet nad něčím jiným než odkud popramení můj příští klip o nahých trpaslicích hrajících pingpong, nebo co večer servírujou v Blossoms na Columbus. Akorátže v pět když sem odcházel z práce vidím, jak si to amík metelí drze po ani né devíti hodinách domu s tím, že si svoje vodpracoval a de. No kurník, tohle by se mi se třema Indama nestalo!

2 komentáře u „Krutomýval: američan – lůzr budoucnosti?

  1. By mě zajímalo, jestli existuje ještě levnější „národ“, než jsou právě ti Indové? 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *