1. Ve vzduchu bylo cítit spálené maso, dřevo a plasty. Kusy seškvařených tašek lítaly okolo.
2.
3.
4. Adamovi pořádně hučelo v uších, a jen ztěží rozeznával jednotlivá slova. Nebyl schopen otevřít oči, ani se pohnout, tak se snažil aspoň šponovat uši, seč to šlo.
5. „Zrovna na jeho narozeniny!“
6.
7. „To je znamení!“
8.
9.
10. „No tak zkuste to se mnou, to půjde„. Ten hlas zněl líbezně. Adam se pokusil otevřít oči. Když se mu to povedlo, bylo mu hned jasné, co budou jeho první slova. Z hluboka se nadechnul a z veškerým vypětím řekl: „…. ……, …“
no tak uz aby to bylo
flaka se mi ilustrator…
Poslušně hlásím, že jsem dočetla všechny články 😉
Adamův příběh mi na rozdíl od jiných docela zahýbal žaludkem. Radši se tady směju o:)
Ale na: „…. ……, …“ jsem zvědavá.