1. Mluvím samozřejmě o nosní přepážce.  Která mi již před lety začala pomalu ale jistě vypovídat službu, a kamarádi lékaři (stejně jako nepřítel Google) začali naznačovat, že bude jisté pojítko mezi mou oblibou kokainu a stavem mé nosní přepážky.

2. Samozřejmě sem je všechny eště pár let ignoroval a dál si vesele šňupal. Teď ale už padla kosa na kámen. Přepážka zcela zjevně nejenže už není v pořádku, ale místy asi není úplně celistvá. Obrátil sem se opět na Google, aby mi ukázal, jak takové septum vypadá po zhruba 15cti letech pravidelného šňupání a musel sem se pak jít vyblejt.

3. Do svého vlastního nosu sem odvahu se podívat nenašel. Co kdybych tam také měl takové díry???

4. Proč je to problém. Protože ta pitomá sliznice v nose, na té přepážce a okolo, má nějakou podělanou funkci. A ta teď nefunguje. Nebo ne tak jak má.

5. Což v době, kdy se mi naplno rozjely jarní alergie (jo, sem až takovej chcípák) se ukázalo jako zásadní. Pokud chci dejchat něčím jiným než držkou (ano chci), musím si do nosu nastříkat nějakej za jinejch okolností normálně působící driják, kterej  zklidní alergickou reakci, či co za santus tam probíhá a umožní mi se při příštím jazykovém průzkumu útrob nějaké svlečny neudusit.

6.  Ale sprej najednou nejenže nefunguje a protejká kam nemá ale eště navíc to tak pekelně pálí, že jedinej způsob jak to přežít je si předtím dát čáru. Ano, asi vidíte ten začarovaný kruh.

7. Nuže co teď s tím? Zavolal sem svému lékaři na telefonu. Prej doporučuje nějakou lejzrovou či jakou operaci, při které mi bude zrekonstruována nosní přepážka, okrájena okoralá/prošňupaná sliznice, a snad tam místo ní vyroste nová a zdravá. Kterou prý nemám prošňupat. Kurva drát. To sou vyhlídky.

8. Jo a navíc ta operace (respektive hojení po ní) prý dost bolí. A bolest tu já nerad. A obvykle mi s ní pomáhá právě koks, žejo. A sme tam kde sme byli.

9. Co teď s tím vším? Že bych si ve svých 34 letech měl hledat novou životní lásku drogu? To se mi nechce. Rozchod s koksem totiž podle mě bude těžší než euthanasie babičky, nebo domácího zvířátka.  Hádám. Nemám zkušenost ani s jedním, ale tak si představuju, že to sou nepříjemné situace. Narozdíl od rozvodu, což musí bejt vyloženě zábava, proto ho v té rovnici vůbec neuvádím.

10.  Zkusil sem teda novou metodu, tzv. emočního „detachmentu“ od problému. Prostě dělám, jako že ten problém nemám a snažím si vizualizovat, jak se mám dobře a tou psychickou stránkou věci ovlivnit ten zbytek, který se má tak začít léčit sám. Celý den si jakože nevšímám toho, že nemůžu dejchat nosem, a usmívám se a vizualizuju si život zahrnující funkční nosní přepážku. A výsledek? Mám děsnej hlad (nemůžu žrát, protože kdybych jedl tak se udusím) a pekelně okoralou držku, z toho jak přes ní furt dejchám.  Tak tohle teda Jose Silva zmáknutý evidentě moc neměl. Eště že už je mrtvej, bych mu šel dát pěstí. Takhle du akorát vytočit číslo svýho dealara a následně nemocnice, a domluvit si tu podělanou operaci. Sakra to je život.