1. Tak zatím eště žiju. Ale není to samo sebou. Těch 10 nebo kolik dní co sem strávil v odvykačce a detoxikačním zařízení v Los Angeles bylo fakt náročnejch.
2. Za pár dní mám podstoupit test na drogy. Dle mého dnešního pokusu s domácím testovacím zařízením (ano, zvládl sem si namíchat ten koktejl aniž bych podpálil barák a pak i odebrat moč i krev a přežít) sem čistý a měl bych projít.
3. Problém je, že si neumím představit že se dožiju pondělka.
4. Mám totiž všechny příznaky a vedlejší efekty syndromu nahlého odvykání. Bolesti hlavy. Pocit na zvracení. Paranoia. Sebevražedné myšlenky. Vražedné myšlenky (které převažují). Vážně, mám pocit, že příští buzerant co ve Starbucks napíše moje jméno špatně na kelímek s prima ledovým no-fat-no-dairy-no-foam-soy-whipped-cream-peach-vanilla-frappucinem, prodělá nedobrovolnou tracheotomii. „Mikolas?! Cože? Dej sem to zkurvený pero, ty idiote!„. Prodavač mi podává pero a já mu ho opakovaně bodám do krku. Tak takové stavy, kdy mi přijde, že se tohle musí udát každou vteřinou, teď mám asi tak 23 hodin denně. Tu zbývající hodinu plánuju sebevraždu.
5. Ptáte se, jaké to na odvykačce bylo? Pekelné. Od rána do večera vás někdo nutí buď mluvit o svých „problémech“ a ideálně by rádi, abyste předstírali že chápete, že máte s drogama potíže, nebo poslouchat jak o tom žvaní někdo jinej. Navíc tam sou samí ubohí feťáci na héru a podobné ztracený existence, mezi které já samozřejmě nepatřím.
6. A celé to pochopitelně nikam nevede. Kdyby mě ten první týden nedrželi pod zámkem ve vypolstrované místnosti, bůhví jak by to vůbec dopadlo. Ale i takhle sem prožil několik momentů jak vystřižených z Trainspottingu, kdy sem jen čekal na to batole na stropě.
7. Jeden večer nás „na zkoušku“ pustili ven do města. Ovše pro jistotu nám sebrali telefony a peníze. Jak ponižující. Mohli sme se jít v náhodně spárovanýchg dvojcích „jen tak projít“ a po návratu projít prohledáním a odběrem čerstvé moči, aby bylo vidět, jestli sme za zdma kliniky nestrávili tu hodinu tím, že sme někoho kouřili nebo lízali za trochu smahu.
8. Byl bych tam zůstal až do pondělka a nechal se pak odvést rovnou na to testování, ale bohužel sem musel dneska do práce. Pech. Popravdě sem tam musel už včera, ale to se prostě nedalo zvládnout. Od šesti sem absťákem nespal, a měl tak příšernou depku, že sem v 9:03 jen šéfovi napsal, že přijdu až v pátek, a modlil se abych do té doby zvládl nezavolat svému dealerovi, který se po mě samozřejmě už sháněl.
9. Zkoušel sem zahnat myšlenky na drogy sexem, ale jaké překvapení, čerstvý absťák způsobuje ještě navíc poruchy libida i erekce. To bych si rovnou šel hodit mašli. Poslal sem teda Zlatomušku domu a kreslím si tu už několik hodin na papír letadlo, které si koupím za ty šílený prachy, kvůli kterejm tuhle celou debilitu vůbec podnikám.
10. A až budu mít to letadlo, víte kam s ním poprvé poletím? No do Kolumbie, samozřejmě. Vyfakuju dealera prostředníka a pro koks prvotřídní kvality si zaletim osobně. To jediné mě momentálně asi drží při životě, tahle myšlenka. Tak mi držte palce, ať se mi na ní povede soustředit až do pondělka a nachcat a nakrvácet pak testérům do zkumavek jen legální sloučeniny.
Chudinko tejraná, to musí být děsivé, brát si na tohle dobrovolné mučení ještě dovolenou…Už abys prošel, nebo se nám ještě vodděláš…☺ ☺