Krutomýval: Hovno versus větrák

1. Určitě to všichni znáte. Když se něco sere fakt hodně, zjeví se k tomu většinou eště takzvaný „dominový efekt“ a proud sraček tekoucích vám na hlavu najednou značně nabírá na hutnosti. Možná se budete divit, ale ani mě se občas tenhle vodopád výkalů dopadajících na můj čerstvý sestřih od Toni & Guy nevyhne. Jako například dneska.

2. Jak jistě víte, už asi půl roku v práci lžu o tom, že sem vytvořil nějakej dokument, kterej sem moc línej v realitě vytvořit. Přišlo mi, že to je taková ultra sračka, že nemá cenu jí opravdu vyrábět, protože takový hovadiny tenhle svět nepotřebuje.

3. Samozřejmě jednoduché by bývalo bylo to delegovat na nějakého otroka. Jasně. Já sem to taky plánoval. Za tímto účelem sem i vytvořil fiktivní skupinu reálně existujících nevolníků, kterým sem dal pracovní název „focused working group“ jakože budou zaměření na  vyblití  toho cílového dokumentu (nějakej posranej manuál k tomu jak vyšetřovat vládní top secret případy v USA).  Fakt, že sem tu (imaginární) skupinu vytvořil, sem si dovolil někdy v květnu nadutě prezentovat vedení a z toho sem byl pak vnitřně sám asi uchlácholen pocitem, že sem „něco“ pro zhmotnění celé té dementnosti fakticky udělal. A samozřejmě tak na tu hovadinu okamžitě zapomněl. To sem celej já. Ano, možná se ptáte proč sem tu grupu mudlů co to za mě všechno udělaj vážně nedal dohromady. Proč, chcete vědět? Protože to by bylo moc práce a tu já nerad.

4. O pár měsíců později se mě víceprezident firmy ve výtahu ležérně zeptal, jak se té skupině daří. Vylhal sem si na místě, že výborně, že makaj jak barevný a manuál už brzy bude ready. Fajn. A mohl sem na to dál zapomenout, zvědavost šéfa byla ukojena a moje ochota se tím zabývat také.

5. V Září se hodnotil můj pokrok s prací za celý fiskál. Tudíž sem musel nejen lhát dál o tom že skupina poctivě fachá, ale eště vyblejt nějaký procenta míry hotovosti toho celýho monstr projektu.  Blahosklonně sem si dal 95%, páč 100 mi přišlo naduté a cokoliv pod 90 trapné za rok práce přeci.

6. V Říjnu sem dostal přidáno a rozhodlo se i o sympatickém vánočním bonusu, takže moje motivace dále předstírat jakoukoliv práci samozřejmě klesla na další rok naprosto pod bod mrazu.

7.  V Listopadu se mě pár vlezlých členů interního auditu dovolilo zeptat na ten manuál, že prý by ho hrozně rádi začali používat. Hovada. Nemaj nic lepšího na práci, než mě prudit v práci prací? Řekl sem jim že je samozřejmě ready a brzy jim ho pošlu.

8.  V pondělí sem, jak víte, odletěl náhle z USA do Prahy zachraňovat Lasici. Akce Free Lassie stále eště probíhá, a i když vypadá, že dopadne úspěšně, budu o ní schopen referovat nejdřív zítra. Na dnešek sem si tedy naplánoval boží rande. Když tak stojím s novou luxusní a právě sbalenou slečnou v devět večer před Hemingway barem v Karolíny Světlé, kam sme se chystali na pár lahodných koktejlů,  udělám tu chybu a kouknu se na telefon. Tam je email s vykřičníkem. Ejhle. To nikdy nevěstí nic dobrého. Píše šéf, že samotný prezident firmy už se shání po tom manuálu a očekává že mu ho okamžitě pošlu.

9. Co na to říct? „Sedm Kurev“ a „Kurvapíčaprdelposraná“ mi příšlo jako jediná adekvátní reakce. Svlečnu sem musel posadit do taxíku a sám vyspeedovat druhým do bytu, kde sem zasedl ke kompu a jal se googlovat nějaký šikovný vzor toho manuálu, když už to nešlo na nikoho delegovat, protože jako globální šéf sekce „forenzní vyšetřování“ mám sice pod sebou spoustu otroků, ale jelikož teda půl roku tvrdím všem vokolo, že na tom mí posluhovači pečlivě makaj, těžko se jednomu z nich teď můžu ozvat s rozkazem, ať během příštích pěti hodin vyflusne dokument co má mít tak 40 vysoce odborných stránek na téma „Jak Nejlépe Vyšetřit Probíhající Hrozbu Útoku na Prezidenta USA

10. Takže momentálně už druhou hodinu zavařuju nejen Google ale i všechny své kámoše z Friends of WikiLeaks a podobných podvratných organizací, co sou ochotné přiložit ruku k dílu, když je mi fakt úzko a to dílo je vedle Anglické A12 dostatečným důkazem o existenci Ďábla na Zemi. Jako třeba tohle a teď. Nuže, modleme se, ať mi někdo z nich během příštích pár hodin pošle zcela famózní nástřel toho dokumentu, co já jen pak trochu přebásním, pocuchám a pošlu šéfovi jako ten svůj už půl roku hotový majstrskvost. To je teda horečka páteční noci, ale fakt, kdybych nebyl tak nasranej, že musím pracovat, tak se ze svého smutného údělu asi sám rozbrečím!

8 komentářů u „Krutomýval: Hovno versus větrák

  1. Já si tak přemýšlím, jak je možné, že i v amerických firmách je tak nebetyčný bordel, jako v těch českých. Že by globalizace?

    Nepředpokládám, že by sis z momentálního vodopádu exkrementů vzal na příště nějaké zásadní poučení:)

    1. to zalezi ciste na tom, s jakou zpetnou vazbou se po vikendu ozve sef. cca hodku po pulnoci sem mu totiz ten paskvil (37 stran, hec!) poslal. S dodatkem, ze driv sem se bohuzel nedostal ke compu, pac jak jiste vi, sem v Evrope a byl sem „out“ kdyz se mi ozval poprve.

      Pokud ta megablamaz projde, lekce asi nebude. Pokud to dopadne blbe (napriklad nekdo pozna ze ten dokument sem nenapsal ja ani mi otroci,ale ze byl sproste ukraden a jen jemne myvalovsky posolichan) tak sem ochoten nad nejakou tou „lesson learned“ pouvazovat.

      Ale samozrejme bych radsi byl za variantu A 🙂

  2. Já jsem přesvědčena, že máš stále ještě veliké kádrové rezervy a kdybys ses místo nadávání jenom lehounce posnažil, vyflusl bys na šéfa ne 37 stran, ale 74. Povýšení by tě jistě neminulo… 🙂 🙂

  3. Ne. =) At to dopadne jakkoliv, nepoucis se. =) Poucit se by totiz znamenalo udelat to priste jinak.
    A prosim, ani se me neptej, kdyz mam deadline na triku, kolikrat jsem si tohle slibovala. Do tolika totiz mozna ani sama neumim.
    Myslis, ze jsem se poucila?

    Jo leda, ze bych byla jeste linejsi nez myval…

  4. A chudáčku….to zrušený rande se super kočkou jim doufám nedaruješ! Budou muset za něj platit třeba i krví! Bože chtít po někom práci a ještě ho o ní uhánět je fakt hodně drzé, to už je na pováženou 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.