1. Tu a tam si mi ten, či onen známý nebo kamarád postěžuje, že nedosahuje u žen takovejch úspěchů, jak by si přál. A co prý s tím a „jak já to dělám“. Nemám žádný extra geniálně zvláštní klíč k úspěchu. Jasně, 190 centimetrů, atletická postava, pěkný účes, nějaké to tetování a ostré rysy v obličeji pomůžou leckomu, ale výhradně o tom to jistě není.
2. Je to o mé lásce ke hře. Když má člověk tu hru (na lovení žen) totiž vážně rád, bude v ní dobrý. Mě naprosto nevadí pro ženy, které sem eště nezískal, trochu plánovat (kdy kam pudem a hlavně teda kde si kdy lehnem), krapet předstírat (že mě opravdu zajímá její ehm, nitro), nebo do ní investovat prachy. Sice by bylo jednodušší jí rovnou dát do ruky pětilitr s instrukcí ať si vyhrne sukni, ale když ony si ženy nejdřív radši nechávají dávat „dárky„. Eště že existuje služba „osobní nákupčí„, muset se s těma krámama sám vybírat, to by mě asi zabilo! Pokračování textu Krutomýval: Jak na ženy? →