1.  Milý Synátore, (není čas ti začít říkat křestním jménem? Zamyslím se nad tím. Máš štěstí že tě tvá manipulátorská matka tak pěkně pojmenovala. Věděla, že si mě tím možná trochu nakloní, koneckonců Bart Simpson byl vždy můj oblíbenec), dnes ti píšu proto, že tě chci upozornit na jednu fakt zásadní věc. A tou je dilema na téma: odpor k práci vs. odměna za práci.

2. To je ti, synu, taková podivná záležitost. Člověk podle mě odpor k práci získá již narozením, které si musel pěkně tvrdě odpracovat, když se prodíral ženským ústrojím nepohodlně a nepřirozeně směrem ven, místo příjemného a přirozeného dovnitř. A jak se tak lopotil a pachtil, aby se mohl vůbec nadechnout, mozek určitě už spřádal to první trauma a následně se ptal sám sebe: stojí všechna ta práce a snaha vůbec za to?

3.  Zatímco odměnou za úspěšně zrealizovaný exit z vnitřku ženy   (a věř mi, že zbytek života věnuješ tomu, aby ses dostal zpět  a to co možná nejčastěji) ti bude to první a všechna následná nadechnutí, v dospělém životě tě za práci bude společnost (reprezentovaná tvým chudákem zaměstnavatelem, nebo eště větším chudákem klientem) odměňovat, nebo trestat, (podle toho jestli budeš právník nebo učitel), penězma.

4. Teda, pokud nás nečeká nějaká celosvětová Pol Potovská obroda, na jejímž konci budou lidi za práci místo dolárků dostávat společné brambory nebo obilí, bude ti nějaký tobě nadřazený subjekt dávat za to, že předstíráš práci, nebo dokonce snad fakticky pracuješ, peníze. A peníze sou dobré, protože je můžeš směnit na ženy. A peníze ženy sou dobré, protože poskytují člověku pocit úspěchu, a když aspoň chvíli mlčí a mají kolena od sebe, tak i uspokojení.  Takže moje dnešní rada se bude točit kolem toho, jak si peníze vydělat,  aby to co nejméně bolelo.

5. První a velmi důležitý aspekt celého toho směšného společenského kolotoče je: fakticky nepracovat. A rozhodně nevytvářet žádné hodnoty. Jediné co potřebuješ ke zbohatnutí je zvládnutí umění vyvolávat v těch správných lidech pocit, že tě potřebují.  A to natolik, že za tvůj čas sou ochotni platit. Ano, kdyby ses narodil jako žena, mohl by ses rovnou stát prostitutkou, a i jako muže by tě asi čekala bohatá nadílka, kdyby ses stal gigolem nebo gay porno hercem, ale ze zkušenosti co pozoruji u tvé nezvedené tety (která doufám v době, kdy čteš tyto řádky už nebydlí u mě doma, kam jí mimo našeho společného návyku užívat kokain dovedla právě i prostituce) je zjevné, že přiznaná a dlouhodobě provozovaná prostituce je sice výdělečná, ale namáhavá a nebezpečná činnost.

6. A ty se přeci ve svém životě kvůli penězům nechceš moc namáhat, ne? Takže na to musíš jinak.

7. Kdyby byl rok 1993, tak ti řeknu ať jdeš pracovat na burzu a s inteligencí kterou máš jistě po mě (doufejme že mizerné geny tvé matky nezničily ten zdravý základ a potenciál, co máš do vínku ode mě), bys určitě byl schopen během krátké chvilky vybudovat nějaké velmi výdělečné letadlo, ze kterého bys záhy šíleně zbohatnul a dost pravděpodobně bys za to díky absenci vhodné regulace takových procesů ani neskončil ve vězení.

8. Ale on se píše rok 2031, a pokud dokážu aspoň tuhle část vývoje lidstva předvídat lépe než kde a jak skončí moje spermie po prohýřené noci v hotelu, bude tou dobou světová spojená vláda ovládat, kontrolovat, regulovat  a danit každý tvůj nádech (který sis přitom tvrdě odpracoval již dne 17.12. 2013), takže jednoduché praktiky jako nafouknout a vyfouknout (nebo-li pump&dump) už budou relativně neschůdné, nebo rozhodně ne schůdné bez neúměrného rizika.

9. Takže, Barte, jak na to? Jak zbohatnout a nepředřít se? Ano, asi tě napadá, že pro tebe nejvýhodnější varianta by byla, kdybych už dávno pošel. Svojí životní roli z tvého pohledu sem sehrál 9 měsíců před tvým narozením, a teda vzhledem k tomu, že sem do té doby nashromáždil jmění, vidina jehož zdědění ti jistě zařídila už nejednu erekci v kalhotách, jediný další pro tebe pozitivní krok, co bych mohl udělat je, si už dávno prohnat hlavou kulku. A to samozřejmě hned poté, co sem ti v závěti odkázal všechno co mám.

10. Ale tak jednoduché to, hochu, mít nebudeš. Trvám na tom, že než se tvoje špinavé pracky dostanou k mým milionkům, musíš zakusit bolest předstírání práce sám. Utužuje to charakter.  Jestli se teď ptáš, není-li jednodušší fakticky pracovat, než složitě vymýšlet jak nic nedělat, ale pobírat za to velké peníze, tak věz, že to sice možná ano, protože kdo má furt žít v tom stresu, že se přijde na to, že za ty obrovský prachy nic nedělá, ale není to to správné rozhodnutí. Protože když bys mohl večer složit hlavu na ženská prsa polštář, aniž by tě tížily výčitky z toho, že zatímco lidé jinde dřou a hladoví, ty si díky svému šikovnému nicnedělání objednáváš třetí pixlu kaviáru ze stojednalet staré belugy jen proto abys ji moh s úšklebkem vysypat do záchoda, (protože přeci nebudeš žrát rybí pohlavní buňky jako nějakej ruskej mamrd) tak v mých očích nebudeš dostatečný chlap. A to asi nechceš, ne? Protože přeci bych své milióny neodkázal nějakému chcípáčkovi. Tak se, Barte, na ty práva hned teď v  prosinci přihlaš. Jednou mi za to v pekle, hochu, poděkuješ.